Hrad Obřany u Brna postavil někdy v sedmdesátých letech 13. století Gerhart ze Zbraslavi na strategickém místě ovládajícím obchodní cestu údolím řeky Svitavy. Hrad musel být z valné části hotov nejpozději roku 1278, kdy se po něm Gerhard poprvé psal. Tento pán byl jedním z důvěrníků krále Přemysla Otakara II., v neklidné době po jeho smrti však patřil k zemským škůdcům, kteří si vydržovali ozbrojené družiny a ohrožovali provoz na cestách. Za to byl roku 1281 spolu se známým Milotou z Dědic uvězněn saským vévodou Albertem.

Hrad Závada byl pravděpodobně vybudován po roce 1349 pány z Drahotuš. První zmínka pochází z roku 1372, kdy toto panství majitelé směnili za své rodové sídlo Drahotuše s moravským markrabím Janem Jindřichem. Když se Drahotušové přihlásili k husitům a byli věrni českému králi Jiříkovi z Poděbrad, dobylo císařské vojsko silně opevněný hrádek a poničilo jej. Stalo se tak zřejmě mezi lety 1474 - 1479, kdy Matyáš Korvín ovládl Slezsko. Po uherském držení v roce 1499 hrad připadl Stiboru Doupovcovi ze Sudic a po něm se rychle vystřídali čtyři majitelé. V roce 1527 Závadu koupili bratři Jan a Vavřinec z Drahotuš. Když koncem 16. století Drahotušové vymřeli po meči, zdědili jejich majetek příbuzní Šípové z Branice. 

Hrad Karlík údajně založil sám císař Karel IV. jako místo pro přechodný pobyt královny a jejího dvora, protože ženy za Karlovy vlády neměly na Karlštejn povolený přístup. Alespoň to prý tvrdil ve své kronice české Václav Hájek z Libočan, ale jednalo se o čirý výmysl, jelikož ženy nedaleký Karlštejn mohly navštívit, pouze nesměly do Velké věže vzhledem k jejímu posvátnému významu. Fakticky to bylo vyloučeno také vzhledem k malým rozměrům sídla, protože v malém hrádku by se těžko ubytovala královna se svým dvorem. Jediná spolehlivá zpráva o Karlíku je z roku 1400, kdy jej Václav IV. zastavil neznámé osobě a zároveň jí připsal 200 kop grošů na stavební úpravy hradu, což svědčí o tom, že hrad byl buď opravován, nebo dokonce ještě nebyl dokončen. 

Hrad v Brandýse nad Orlicí založil Jindřich z Prostiboře okolo roku 1289. Pánům z Brandýsa, náležel hrad ještě v roce 1323, pak však o něm zprávy mizí. Další zmínka o hradu je z roku 1360, kdy patřil pánům z Boskovic. Ti vlastnili panství s hradem do husitských válek, ale v letech 1429 - 1431 se již jako jeho vlastník uvádí Smil Holický ze Šternberka. V polovině 15. století už hrad náležel Kostkům z Postupic, kteří vylepšili jeho opevnění, ale roku 1506 jej prodali i s panstvím Vilémovi z Pernštejna. Tento pán neměl o brandýský hrad zájem, možná jej dokonce nechal pobořit, takže když jej roku 1544 kupovali Kostkové zpět, byl označen jako pustý. 

Hrad Orlík u Brandýsa nad Orlicí vznikl již na přelomu 13. a 14. stol. na konci náhorní planiny na levém břehu Tiché Orlice. Hrad byl centrem panství Vítka ze Švábenic, který působil v královských úřadech, byl moravským zemským maršálkem, zemským soudcem a posléze olomouckým komorníkem. Vítek zemřel roku 1311 a sídlo poté nabyla jeho manželka Perchta a hrad se nazýval také jako Saldenstein. Středověké sídlo později získali i s okolním zbožím pražští zderazští křížovníci z kláštera Božího hrobu, se kterými je spojen i zánik hradu, který ztratil správní funkci a přestal být obýván. Poslední zmínka o Orlíku je z roku 1506, kdy se připomíná jako místo s dvěma usedlostmi, samotný hrad se již však nezmiňuje. 

Hrad Freudenstein býval z těch v okolí Vrbna pod Pradědem patrně nejstarší, jelikož existoval již ve 2. polovině 13. století. Na mapách z roku 1570 nesl tento hrad jméno Freudenstein, ale říkalo se mu také lidově Starý Fürstenwald, Pustý hrádek či Karlovický hrádek. Hrad vybudoval pravděpodobně kolem poloviny 13. století moravský markrabě a pozdější český král Přemysl Otakar II. kvůli ochraně cesty pod hradem. Měl oválný tvar a byl ze tří čtvrtin chráněn příkopem a mohutným valem až čtyři metry širokým. Vlastní hrad obíhala mohutná obvodová hradba až 2,5 metru silná. Ve východní části hradu byl hradní příkop přerušen vystupující uměle upravenou plošinou. Až sem bylo patrně možno po širokém valu dojet s povozy a zajímavé také bylo, že zde byl dřevěný most, který tvořil jediný přístup dovnitř hradu.