Zříceniny
Příspěvky
Kružberk - zřícenina hradu a Weisshuhnova rozhledna
Nejstarší písemná zmínka o obci Kružberk je z roku 1377, kdy se jmenovala Cruczenburg, vroce 1429 se uvádí Kreuczburg. V obou případech je v názvu obsaženo slovou burg - hrad, což naznačuje existenci hradu, který ale není v knihách zmíněn. V roce 1377 byl jeho majitelem Ješek z Schonsteina, což jsou dnešní Dolní Životice. Příslušníci tohoto rodu se nechávali zvát také jako Bolač a byli patrně zakladatelé i nedalekých Medlic. Zboží s hradem a vsí Kružberk zůstalo v držení tohoto rodu zřejmě až do jeho vymření na počátku 15. století. Tehdy Kružberk přechází do rukou rodu Kosířů, kteří jej spojují s panstvím Litultovice. Jindřich Kosíř byl purkrabím na nedalekém hradě Vildštejně a také jediným, kdo se kdy po Kružberku psal.
Vikštejn - zřícenina hradu u Vítkova
Hrad Vikštejn nad místní částí města Vítkov – Podhradím kdysi patřil k největším a nejmocnějším pevnostem Slezska, a chránil hranice opavského vévodství a důležitou obchodní stezku. První zmínku o něm lze nalézt v zápisu z roku 1369, kdy byl Vítek ze Šostýna veden jako svědek manského soudu olomouckého biskupství. Podle mohutnosti hradeb můžeme i dnes usuzovat, že to byl nedobytný hrad. Původní majitel hradu Vítek ze Šostýna byl také zakladatelem města Vítkov. Jeho syn Bernard zemřel roku 1394 a hrad zabavil vévoda Přemysl I. Jeho synům hrad náležel až do roku 1461, kdy jej vévoda Arnošt postoupil Budivoji z Moravice, který byl často u zemského soudu v Opavě žalován za neoprávněné odcizování majetku. Až soudu došla trpělivost a Budivoj byl v květnu 1464 jako zemský škůdce odsouzen ke ztrátě majetku a hrdla.
Hruboskalsko - zřícenina skalního hradu Kavčiny
Necelý kilometr od hradu Valdštejn se na konci skalního hřebene nacházejí zbytky malého skalním hrádku Kavčiny, který byl vystavěn převážně ze dřeva. I když August Sedláček kladl dobu jeho vzniku na brzký počátek 14. století a Kavčiny považoval za sídlo některého pánů z rodu Valdštejnů, archeologické průzkumy vedené v této lokalitě dokládají vznik hradu do pozdější doby, a to až na konec 14. století. Datum vzniku hradu je však pouhým odhadem a v písemnostech se o hradu moc nedozvíme. Jediným záznamem je poznámka o jeho dobytí zemskou hotovostí. Hrad Valdštejn a hrádek Kavčiny se totiž po husitských válkách dostaly do rukou loupeživé roty, jejímž velitelem byl Jan Šof z Helfenburka. Ten se hradů zmocnil v roce 1438 a škodil z nich blízkému i dalekému okolí – mimo jiné lstí dobyl hrad Trosky.
Vildštejn - zřícenina hradu u Budišova nad Budišovkou
Hrad Vildštejn byl postaven v druhé polovině 13. století na skalnatém ostrohu nad říčkou Lomnicí severozápadně od Budišova nad Budišovkou a kolem roku 1274 začal plnit funkci správního střediska budišovského panství, které spravovalo olomoucké biskupství. První písemná zmínka o hradě však pochází až roku 1316, kdy ho od olomoucké kapituly dostali do vlastnictví Dětřich a Jindřich z Fulštejna. Kapitula však brzy získala panství zpět a od roku 1323 přešlo do trvalé držby olomouckého biskupa. Hrad zanikl spolu s několika okolními vesnicemi pravděpodobně koncem 14. století za válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem.
Brusné - zřícenina hradu Křídlo
Hrad Křídlo stával na kopci nad vsí Chomýž nedaleko Bystřice pod Hostýnem a svůj název získal podle vysunutého křídla protáhlé hory Barvínku, která střežila vstup do údolí Rusavy. První zpráva o Křídle pochází z roku 1365, ale hrad byl vybudován patrně již na začátku 14. století, protože tomu odpovídají jeho stavební dispozice. Jako první historický doložený majitel Křídla se uvádí Vlk z Dobrotic, syn Záviše z Dobrotic, který roku 1365 prodal hrad spolu s třetinou Chomýže, částí hradu Chlumu a polovinou Rymic, Vilémovi z Kunštátu. Nový majitel vlastnil hrad až do své smrti v roce 1374, kdy sídlo zdědil Heralt z Kunštátu, který byl poručníkem jeho nezletilých dětí, ale ještě téhož roku hrad prodal Ctiboru Kazkovi z Cimburka a Tovačova, který vlastnil i Tovačov a Stražiště.
Drahotuš - zřícenina hradu u Podhoří
Hrad Drahotuš si nechal ve 13. století postavit Bohuš z Třeblovic, který byl jedním z nejpřednějších služebníků českého krále Přemysla Otakara II. Po roce 1260 se Bohuš psal „de Drahotuss“, což lze považovat za indicii, že drahotušský hrad už stál, ale první přímá zmínka o něm je až z roku 1278. Na přelomu 13. a 14. století pravděpodobně hrad obsadil loupeživý rytíř Friduše z Línavý a tak roku 1312 podnikl král Jan Lucemburský proti loupežníkovi vojenské tažení. Nejdříve dobyl jeho hrad Račice u Vyškova, a pak se Friduš vzdal a poprosil o milost. Král mu ji udělil výměnou za zboření všech Fridušových hradů, mezi nimiž je speciálně uveden hrad Drahaus. Tato událost ve spojení s hradem Darhotuš je ale značně nejistá. Faktem tak pouze zůstává, že roku 1371 prodali Kuník, Jaroš, Ješek, Bohuš a Machník z Drahotuše zdejší panství i s hradem moravskému markraběti Janovi.
Deštná - zřícenina hradu Rumberk
Hrad Rumberk byl založen na půdě olomouckého biskupství v době, kdy byl biskupem Bruno ze Schauenburku. Jako první se po hradu uvádí v roce 1274 rytíř Bertold, který přišel s biskupem Brunem z Dolního Saska na Moravu, aby zdejší krajinu kolonizoval, tedy zúrodnil a založil zde vesnice a hrady. Rumburk tedy zřejmě založil právě on jako správní centrum svého léna a dal mu jméno po vlastním rodném statku v dnešním Německu. Na malém hradě pak sídlili jeho potomci až do druhé poloviny 14. století, kdy tento rod rytíře vymřel. Podle archeologického výzkumu hrad nebyl celý z kamene, když většina staveb a obvodové hradby byly dřevěné, a tak není divu, že kolem roku 1330 poprvé vyhořel, ale byl obnoven. Potom se toto biskupské léno rozdělilo na několik částí a centrum panství s městečkem Rumberk získal roku 1391 Zikmund z Letovic, ovšem hrad ležel na okraji jeho panství a tak pravděpodobně později došlo k jeho opuštění pro nepotřebnost.
Kyžlířov - zřícenina hradu Puchart
Zřícenina hradu Puchart zvaná také Pustý zámek se stala objektem našeho zájmu hned v rámci dvou výletů. Poprvé se tak stalo během jednodenních podzimních toulek, které jsme podnikli v okolí města Potštát. Během tohoto výletu byla obloha jako vymetená a sluníčko nás hladilo po tváři i po duši, jakoby se snažilo nám maximálně zpříjemnit naše putování. Jako výchozí bod k hradu jsme zvolili hostinec U tlustého Jana, u něhož jsme zaparkovali naše stříbrné autíčko a vydali se směrem ke zřícenině. Zbytky hradu, jenž byl založen jako založen jako centrum kolonizace Oderských vrchů na počátku čtrnáctého století a kontroloval cestu ze Slezska ke Hranicím, se nacházel ve svahu takřka přímo nad hostincem, ale žádná přímá cesta k němu nevedla. Naše obutí jsme tedy museli nejprve pokládat na silnici, po níž jsme do Boňkova přijeli a sledovat zelenou turistickou trasu. Po 250 metrech chůze podél potoka Veličky jsme zabočili doleva a po mostě jsme přešli na druhou stranu vodního toku, přičemž jsme již kráčeli po žluté trase.
Tworków - zřícenina zámku (ruiny zamku w Tworkowie)
Tvorkovské panství bylo do XVI. století v majetku stejnojmenného rodu Tvorkovských. Renesanční zámecká rezidence byla vystavěna na starší středověké budově. S přestavbou se začalo kolem roku 1567 za majitele Kaspera Vyskoty z Vodnik, krajského soudce. Po jeho smrti roku 1574 přešlo panství do majetku rodiny Beesů a roku 1585 je získal Hynek Petrovič Charvát z Wieczy, který přestavbu zámku ukončil. Mezi pozdějšími majiteli byli mimo jiné i Gaszynští a Reisvitzové. Početné věžičky, mansardy, arkýře a také dostavěná hodinová věž vdechly objektu atraktivní a neopakovatelnou podobu. Konec okázalosti zámku položil v roce 1931 požár; co oheň nedokázal zničit, dokonaly válečné operace v dubnu 1945.
Bílovice nad Svitavou - zřícenina hradu Obřany
Hrad Obřany u Brna postavil někdy v sedmdesátých letech 13. století Gerhart ze Zbraslavi na strategickém místě ovládajícím obchodní cestu údolím řeky Svitavy. Hrad musel být z valné části hotov nejpozději roku 1278, kdy se po něm Gerhard poprvé psal. Tento pán byl jedním z důvěrníků krále Přemysla Otakara II., v neklidné době po jeho smrti však patřil k zemským škůdcům, kteří si vydržovali ozbrojené družiny a ohrožovali provoz na cestách. Za to byl roku 1281 spolu se známým Milotou z Dědic uvězněn saským vévodou Albertem.