Kameňák je oblíbená výletní restaurace na katastru obce Moravany na stezce vedoucí do nitra Chřibů. Hospoda zde vznikla roku 1930, kdy přilehlé lesy patřily Berchtoldům z Buchlovic, kteří podporovali turistiku. Prvním majitelem byl Rudolf Kasper, který za vlastní peníze provozoval autobusovou linku Kyjov – Kameňák a přivezení turisté či rodiny s dětmi se pak odtud vydávali do chřibských lesů, na Moravanské lúky nebo ke zřícenině hradu Cimburk. Ve třicátých letech 20. století mohli pod hospodou lidé využívat oplocené, třicet metrů dlouhé koupaliště s kamennou hrází, ale voda v něm bývala i v letních měsících hodně studená. Koupaliště bylo zrušeno po jednom přívalovém dešti, během něhož došlo k protržení hráze, která byla posléze upravena na náhon pro malou vodní elektrárnu, jež zásobovala hostinec energií až do roku 1947. 

Hostinec s poněkud podivným názvem U tlustého Jana se stal objektem našeho zájmu hned v rámci dvou výletů. Poprvé se tak stalo během jednodenních podzimních toulek, které jsme podnikli v okolí města Potštát. Během tohoto výletu byla obloha jako vymetená a sluníčko nás hladilo po tváři i po duši, jakoby se snažilo nám maximálně zpříjemnit naše putování. Na závěr našeho putování jsme si chtěli prohlédnout hrad Puchart a jako výchozí bod ke zřícenině jsme zvolili právě hostinec U tlustého Jana, u něhož jsme zaparkovali naše stříbrné autíčko. Vzápětí jsme se vydali na obhlídku zbytků hradu, jenž byl založen jako založen jako centrum kolonizace Oderských vrchů na počátku čtrnáctého století a kontroloval cestu ze Slezska ke Hranicím. Hrad se nacházel ve svahu takřka přímo nad hostincem, ale žádná přímá cesta k němu nevedla, takže jsme naše obutí jsme museli nejprve pokládat na silnici, po níž jsme přijeli do Kyžlířova. O výpravě na zříceninu však pojednává jiný můj příspěvek, který si ve volné chvíli také určitě přečtěte.

Riegrova chata na vrcholu Kozákova byla slavnostně otevřena roku 1928, ale již v prvním roce 20. století svijanský rodák akademický malíř Jan Prousek navrhl postavit na Kozákově rozhlednu spojenou s pseudorománskou kaplí věrozvěstů Cyrila a Metoděje, vyzdobenou mozaikou z místních polodrahokamů, aby připomínala krajinnou zvláštnost a přitom byla daleko viditelným znamením se svou věžičkou na nejvyšším vrcholu krajiny, ale nákladný záměr se nakonec neuskutečnil.

Lovecká chata byla u Horky nad Moravou vybudována v průběhu padesátých let 20. století. Její historie byla původně spjatá s počátky chovu bažantů a další pernaté zvěře v tomto regionu a chov v přilehlých bažantnicích se dochoval dodnes. Sloužila také jako místo pro odpočinek pohlavárů komunistického režimu a v těchto dobách neměla veřejnost do jejich prostor přístup. Po sametové revoluci v roce 1989 byla chata prodána do soukromých rukou, zrekonstruována do dnešní podoby a zpřístupněna široké veřejnosti.

Jméno Bunč vzniklo pravděpodobně podle významné moravské osobnosti Christiana Alexia Buntsche, který se sem uchýlil v roce 1682 i se svou rodinou z morem postiženého Hradiště. Zde uprostřed lesů, hledal hradišťský syndikus a právní zástupce velehradského konventu ochranu před morovou nákazou. Klub československých turistů z Kroměříže zde postavil roku 1921 turistickou útulnu, která patřila k nejlépe vybaveným turistickým objektům v republice. Tenkrát ji využívali především poutníci směřujícími na Velehrad či výletníci na kolech a motocyklech.