Éra klimatických lázní v Rožnově pod Radhoštěm započala v roce 1768, kdy se ve valašském městě léčilo neoficiálně pár lidí vzduchem a žinčicí. O dobrých výsledcích léčby napsal v roce 1796 publikaci brněnský lékař dr. František Kročák, který zároveň oficiální cestou poslal do Rožnova první čtyři pacienty s plicním onemocněním. Těchto zpráv využil ředitel vrchního direktoriálního úřadu panství Vilém Josef Drobník a v roce 1820 se mu podařilo dosáhnout založení rožnovských klimatických a žinčičných lázní pro léčení plícních chorob. Správce Drobník zároveň vydal příkaz, aby se zlepšila úroveň čistoty rožnovského náměstí. V místním pivovaře pak byly zřízeny vanové koupele s teplou i studenou vodou a v dnešním městském parku byly postaveny pece na ohřívání žinčice, která měla po zahřátí lepší účinky a byla využívána na pročištění organismu při chronickém zánětu plic, chrlení krve, dně nebo ucpání střev. 

Lázně Sedmihorky, nejstarší vodoléčebný ústav v Čechách, založil roku 1841 MUDr. Antonín Šlechta, nadšený zastánce vodoléčebných metod Vincence Priesnitze. Antonín Šlechta (1810- 1886) působící jako městský lékař v Turnově se začal zabývat myšlenkou na založení lázeňského ústavu v okolí. Podnětem k jeho záměrům mu byla krásná romantická krajina turnovského okolí, s hojností studené pramenité vody s jejichž léčebnými účinky uvažoval. Za výrazné podpory tehdejšího majitele hruboskalského panství, Aloise Lexy, rytíře z Aehrentalu, bylo vybráno polesí Wartenberg. Volbu tohoto místa podpořily kromě velkého počtu lesních pramenů se studenou vodou i dobré přístupové možnosti po dokončení stavby císařské silnice mezi Turnovem a Jičínem. Objekty polesí byly přestavěny na lázeňské domy, areál zahájil zkušební provoz a dostal název Bad Wartenberg. K oficiálnímu otevření lázní došlo 15. května 1842. 

Lázně Skalka byly založeny prostějovským občanem Vilémem Sonnevendem okolo roku 1928 v místě, kde kdysi býval rybník Bařisko, napájený dvěma prameny minerální vody. Volně vytékající sirnaté prameny tohoto nadšeného myslivce zaujaly natolik, že odkoupil zdejší pozemky a rozhodl se postavit u pramene očistné lázně s koupalištěm. Výstavbu lázní svěřil staviteli Jaroslavovi Stárkovi a když vznikla hlavní lázeňská budova s restaurací a koupacími vanami, nesla nápis sirnato-alkalické lázně. V letech 1930 – 1932 došlo k dalším přístavbám a lázně se díly zájmu návštěvníků rozrostly. V roce 1936 musel kvůli velké hospodářské krizi Sonnevend lázně prodat. Po soudní dražbě se lázně, koupaliště a pozemky staly majetkem Akciového pivovaru v Prostějově, kterému patřily až do roku 1948.

Rehabilitační ústav v Brandýse nad Orlicí zahájil provoz v květnu roku 1898. kdy jej dali postavit dr. Josef Wieser a Jan Horský a zpočátku měly lázně k dispozici 40 pokojů pro 60 pacientů. Lázním se dařilo a tak se budova postupně rozšiřovala. Nejprve byly přistavěny šatny a v roce 1904 přistavěl nový majitel E. Rechziegel dvě boční křídla pro slatinné a uhličité lázně. To už měla budova 60 pokojů a mimo léčebných procedur, měli hosté možnost bohatého kulturního vyžití ve městě i přímo v budově lázní, kde se nacházela knihovna, restaurace, kulečník, kuželník a v lázeňském parku tenisový dvorec.

Lázně Klimkovice patří mezi nejmladší v ČR. Historie lázní se začíná psát v 50 - 60. letech 20.století, kdy na území Ostravského kamenouhelného revíru probíhal geologických průzkum. Při něm se provádělo několik vrtů, které v hloubkách mezi 300 a 400 metry odhalily nasycenou vodu. Voda byla poslána na rozbor, který zjistil vysoký obsah minerálů - zejména jódu a brómu. Dokonce voda obsahuje největší objem jódu a brómu v celé Evropě.