Porubský bludný balvan je druhý největší svého druhu v České republice, ale co se týče délky jedné z os, v té drží prvenství. Jeho rozměry jsou 3,7 x 1,7 x 1,2 metru. Je žulový, pochází pravděpodobně ze středního Švédska nebo jižního Finska a do Poruby se dostal s pohybem ledovce při zalednění ve středním pleistocénu. Bludný balvan o hmotnosti 11 tun se původně nacházel v lokalitě zvané Doly na západním okraji tehdy samostatné obce Poruba. Zásluhou místního učitele Josefa Hurníka (otce skladatele Ilji Hurníka) byl v roce 1928 vyzdvižen z koryta bezejmenného přítoku říčky Porubky a přemístěn na náves před obecní dům. Zde byl osazen pamětní deskou připomínající 10. výročí vzniku Československa. 

Nejvýznamnější památkou Dolního Žlebu u Šternberka je půvabná kaple, vystavěná roku 1896 v tyrolském stylu podle projektu architekta Maxe Herzoga na náklad knížete Jana II. z Lichtenštejna. Mnohem záhadněji však působí kamenné schody na modré turistické značce, vedoucí z Dolního Žlebu na rozcestí U kukačky. Pokud člověk vystoupá prudkým svahem nahoru, spatří asi 20 metrů dlouhé schodiště, které někdo vybudoval z kamenů. Menší či větší kamenné bloky vypadají, jakoby je sem záhadný stavitel dovezl z nějakého hradu. Ale kdo si dal tu práci a schodiště vybudoval. A také proč ? Při pohledu do mapy je totiž evidentní, že tudy žádná frekventovaná stezka nikdy neexistovala a větší město leželo na opačné straně. Navíc silnice do přilehlých vesnic vedla logicky údolím a nikoliv prudkým svahem, kudy by chodili jedině tak kamzíci či jiná lesní zvěř.

Cestování za turistickým známkami do větších vzdáleností od našeho bydliště vyžadovalo sehnat si ubytování v daném místě. Za těch několik let jsme vystřídali hotely různých kvalit, menší či větší penziony a když nás cestovalo víc, objednali jsme si rovnou celou chalupu. Jedna z nich měla krásná dřevěná okna a na nich namontované žaluzie ze stejného materiálu, a protože se nám tohle přírodní spojení líbilo, začali jsme uvažovat o tom, že si totéž pořídíme na naši chalupu v podhůří Jeseníků. Když jsme se z dovolené vrátili domů, rozběhli jsme hledání na internetu takovým způsobem, že se nám o žaluziích začalo zdát a dokonce jsme našim snům dali název kalkulačka oken.

Téměř každý člověk, který rád cestuje, v životě sní o nějakém místě, jenž by rád navštívil, shlédl na vlastní oči a vychutnal si jeho atmosféru. Někomu by stačilo odpočívat v Karibiku na písečné pláži a popíjet koktejly, dobrodružné povahy by zase raději zdolaly evropská pohoří či rovnou pár osmitisícových himalájských vrcholů a zbytek by volil něco mezi oběma extrémy. K poslední skupině cestovatelů patří i naše maličkosti a kdybych měl prozradit nějakou mimoevropskou destinaci, kam by pro nás bylo reálné se vydat, jednalo by se o Egypt. Vybrat si správnou cestovní kancelář, která by nás bezpečně do této africké země odvezla, to by nebyl problém, neboť sem jezdí spousta českých turistů, kteří si užívají výhod, jež přináší all inclusive dovolená.

Duchovní Brána do Českého ráje vznikla v roce 2008 pod vedením výtvarnice Ivety Sadecké. Vstup do prostoru tvoří dvě velké dřevěné sochy od turnovského řezbáře Karla Hajna, za nimi následuje labyrint, přes který se návštěvník dostane do magického kruhu sedmi soch. Každá je z jiného stromu a má vyzařovat svou energii. V jabloňovém sadu poznání nad nimi je potom Madona s děťátkem a archanděl Gabriel, ochránce tuláků.

Putování za turistickými známkami, poznáním krásných památek, nádherné přírody a dalších zajímavostí nás přivedlo na spoustu míst naší České republiky. Jako správní sběratelé turistických známek a cestovatelé jsme se několikrát rozhodli podívat se na také za hranice naší malinké země s velkým počtem turistických cílů. Nevíce zahraničních misi jsme podnikli na Slovensko, ale v poslední době jsme si velice oblíbili Polsko, kde pro nás také nebyl problém se domluvit. Během pobytu v různých koutech této velké země nás Polsko překvapilo kvalitou služeb, slušnou cenou ubytování, čistým prostředím hotelů s vynikající stravou a v neposlední řadě bychom rádi vyzdvihli příjemné chování personálu. Jeden z těchto pobytů jsme strávili v krásném městě Wroclaw, kde jsme navštívili zoologickou zahradu a rádi se procházeli historickým centrem. 

Téměř každý člověk, který rád cestuje, v životě sní o nějakém místě, jenž by rád navštívil, shlédl na vlastní oči a vychutnal si jeho atmosféru. Někomu by stačilo odpočívat v Karibiku na písečné pláži a popíjet koktejly, dobrodružné povahy by zase raději zdolaly evropská pohoří či rovnou pár osmitisícových himalájských vrcholů a zbytek by volil něco mezi oběma extrémy. K poslední skupině cestovatelů patří i naše maličkosti a kdybych měl prozradit naše vysněné destinace mimo Evropu, byl by to Egypt, Peru a také bychom se někdy chtěli podívat do Austrálie. Stačilo by si vybrat v práci delší dovolenou, sednout na letadlo a vyrazit. Jakmile bychom se nabažili měst a památek typu Opery v Sydney, vyrazili bychom s průvodci do přírody a určitě by nešlo vynechat Sněžné pohoří, kde se nachází také nejvyšší hora Austrálie a Oceánie.

Husův památník u obce Klokočí začal vznikat roku 1933 kousek za vsí nad silnicí do Rohlin na místě, jemuž se odedávna říkalo Na mezírce. Do budování se pustil místní Okrašlovací spolek za pomoci všech místních korporací a mnoha občanů, aniž by na výstavbu byly vybrány nějaké velké peníze. Dílo se díky veliké obětavosti a pracovitosti klokočských obyvatel podařilo, ačkoliv původní plány zamýšlely postavit památník poněkud větších rozměrů. Skála byla sice pískovcová, ale lámání kamene šlo poměrně pomalu a tak bylo později rozhodnuto vše zmenšit a urychlit. Pomoci klínů a želez byla vylámána prostřední místnost, ve které na středu zůstal pevný sloup na poprsí Mistra Jana. Na bočních stranách byly vyhloubeny dvě nové menší místnůstky v gotickém stylu. V nich měla být zvěčněna památka božích bojovníků Jana Žižky z Trocnova a Prokopa Holého.

Putování za turistickými známkami, poznáním krásných památek, nádherné přírody a dalších zajímavostí nás přivedlo na spoustu míst naší České republiky. Samozřejmě jsme vyrazili také do zahraničí, ale největší počet vícedenních výletů a dovolených jsme strávili právě u nás. Staré moudro říká, že se všechno vyvíjí a totéž platilo i o našich výletech, co se týče ubytování. Jako mladí jsme na výlety jezdili vlakem či na kole a spali jsme pod stanem, v chatce někde v kempu nebo jsme poznali, co je hostel. Na první dovolenou v Teplicích nad Metují s dětmi jsme však již vyrazili autem a protože peněz moc nebylo, vybrali jsme si ubytování v kempu.

Téměř každý člověk, který rád cestuje, v životě sní o nějakém místě, jenž by rád navštívil, shlédl na vlastní oči a vychutnal si jeho atmosféru. Někomu by stačilo odpočívat v Karibiku na písečné pláži a popíjet koktejly, dobrodružné povahy by zase raději zdolaly evropská pohoří či rovnou pár osmitisícových himalájských vrcholů a zbytek by volil něco mezi oběma extrémy. K poslední skupině cestovatelů patří i naše maličkosti a kdybych měl prozradit naše dvě vysněné destinace mimo Evropu, byl by to Egypt se slavnými pyramidami a Peru, v němž pramení nejdelší řeka světa Amazonka. Do Egypta bychom se chtěli podívat hlavně kvůli jedinému ze sedmi dochovaných divů světa, neboť nás pyramidy vždy fascinovaly svými tajemstvími, počínaje od způsobu vlastní stavby k účelu, jemuž měly sloužit.