Naše skupina se řadí k těm turistům, kteří s příchodem chladných měsíců neholdují zimním radovánkám a pohyb na běžeckých prkénkách je zcela nenaplňuje. Každou zimu tak s přelomem roku pociťujeme z nedostatku navštívených památek a zajímavostí abstinenční příznaky. Takovou nemocí jsme rozhodně trpět nechtěli a tak jsme si na jedno ze zimních období naplánovali minimálně dva výlety měsíčně. Většinou se jednalo o cesty do různých měst, abychom se nemuseli brodit těžkým terénem a jeden z těchto výletů jsme strávili ve východočeském Brandýse nad Orlicí a bezprostředním okolí. Tehdy jsme Brandýs nad Orlicí navštívili poprvé a vzhledem k velikosti města nás překvapilo, kolik zajímavostí jsme zde našli.

Jinými slovy, i když měl východočeský Brandýs svá nejlepší léta už za sebou, dokázal pořád nabídnout dostatek turistických cílů. Při procházce tímto malým městečkem jsme toho poznali opravdu hodně a nemohli jsme vynechat ani zříceninu téměř neznámého hradu Orlík, jenž neměl se známým zámkem nad Orlickou přehradou nic společného. Vydali jsme se k němu pěšinou od pomníku J.A. Komenského po modré turistické značce a po necelém kilometru prudkého stoupání jsme přišli na plošinu, kde se rozkládala louka a stála nějaká zemědělská usedlost. Před nám na stromě visela cedulka s nápisem Orlík, ale marně jsme se kolem sebe dívali, kde že ten hrad asi stával. Domy před námi snad mohly ke hradu kdysi patřit jako jedna ze dvou usedlostí, o kterých existuje zmínka z roku 1506, ale jistě jsme to nevěděli.

Nicméně hrad se nacházel asi sto metrů od nás, vedla k němu vyšlapaná pěšina a zbytky zdí se daly poznat podle toho, že na nich vyrostla oplocená vodárna. K tomuto středověkému sídlu jsme se však nevydali a u poněkud nesmyslně zavěšené cedulky jsme si alespoň přečetli skromnou historii hradu, který vznikl již na přelomu 13. a 14. století na konci náhorní planiny na levém břehu Tiché Orlice. Opevněné sídlo bylo centrem panství Vítka ze Švábenic, který působil v královských úřadech, byl moravským zemským maršálkem, zemským soudcem a posléze olomouckým komorníkem. Vítek zemřel roku 1311 a sídlo poté nabyla jeho manželka Perchta. Hrad se určitou dobu nazýval také Saldenstein a později jej získali i s okolním zbožím pražští zderazští křížovníci z kláštera Božího hrobu, se kterými byl spojen i zánik hradu.

Stalo se tak poté, co ztratil správní funkci a přestal být obýván. Poslední zmínka o Orlíku je z roku 1506, kdy se připomínal jako místo s dvěma usedlostmi, samotný hrad se již však nezmiňován nebyl. Na závěr jsme si z vlastních vytištěných přečetli, že se hrad skládal z předhradí a vlastního trojúhelníkového areálu nevelkého rozměru, přičemž obě části byly od sebe odděleny dodnes patrným příkopem. Naopak příkop mezi předhradím a okolním terénem se dochoval v podobě nevýrazné prohlubně. Ve středu se nacházelo nevelké nádvoří. V místě, kde dnes stojí vodárna stála asi samostatně stojící věž. Vstup do hradu byl na východní straně, který byl patrně také chráněn věžovitou stavbou, takže mohlo jít o hrad s palácem jako hlavní obranou i obytnou stavbou.

Po přečtení dostupných informací jsme zamířili po pěšině zpátky, ale po pár desítkách metrů jsme odbočili na ještě užší pěšinu. Kráčeli jsme tak vlastně pod bývalým hradem po stezce, která se později spojila se zelenou turistickou značkou a po chvilce jsme dorazili k Čertově rokli, o které se více dozvíte v mém dalším článku, tak si jej ve volné chvíli také nezapomeňte přečíst. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme hopsali po Brandýse nad Orlicí. Pokud jste sem také zavítali, můžete své zážitky napsat do komentářů pod článek a podělit se s námi o své zážitky. Pomůžete tím také ostatním turistům získat aktuální informace o daném místě. Děkujeme. Jestliže vás dokonce tento článek inspiroval k návštěvě Brandýsa nad Orlicí, pak dokonale splnil svůj účel.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Brandys_nad_Orlici_-_zricenina_hradu_Orlik/

Historie :

Hrad Orlík u Brandýsa nad Orlicí vznikl již na přelomu 13. a 14. stol. na konci náhorní planiny na levém břehu Tiché Orlice. Hrad byl centrem panství Vítka ze Švábenic, který působil v královských úřadech, byl moravským zemským maršálkem, zemským soudcem a posléze olomouckým komorníkem. Vítek zemřel roku 1311 a sídlo poté nabyla jeho manželka Perchta a hrad se nazýval také jako Saldenstein. Středověké sídlo později získali i s okolním zbožím pražští zderazští křížovníci z kláštera Božího hrobu, se kterými je spojen i zánik hradu, který ztratil správní funkci a přestal být obýván. Poslední zmínka o Orlíku je z roku 1506, kdy se připomíná jako místo s dvěma usedlostmi, samotný hrad se již však nezmiňuje. Ten se skládal z předhradí a trojúhelníkového vlastního areálu nevelkého rozměru, přičemž obě části byly od sebe odděleny dodnes patrným příkopem, naopak příkop mezi předhradím a okolním terénem je v podobě nevýrazné prohlubně. Ve středu se nacházelo nevelké nádvoří. V místě, kde dnes stojí vodárna stála asi samostatně stojící věž. Vstup do hradu byl na východní straně, který byl patrně také chráněn věžovitou stavbou. Mohlo jít o hrad s palácem jako hlavní obranou i obytnou stavbou.

Historie čerpána z webu

http://www.hrady-zriceniny.cz/hrad_orlik_saldenstein.htm

http://www.hrady.cz/?OID=2409

Brandýs nad Orlicí je držitelem turistické známky č.1140.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/brandys-nad-orlici-c1140