Lázně Skalka jsou proslavené tím, že využívají místní minerální alkalicko-sirnatou vodu s unikátním chemickým složením. Voda totiž obsahuje vysoký podíl chloridu draselného, který nemohou nabídnout žádné české lázně a podobné se nachází pouze v Itálii či Rakousku. Voda z pramenů neustále vyvěrá, jelikož se hlavní prameniště nachází na tektonicky porušeném podkladu. Životodárná tekutina se používá hlavně při pitných kůrách nalačno, ale také při koupelích, které mají kladný vliv na kloubní onemocnění, hlavně revmatického charakteru. Sirné vody jsou také vhodné pro inhalace, kterými se léčí nemocné průdušky nebo pro balneoterapii. Minerální prameny jsou pojmenovány Cyril a Metoděj, Jan, Julinka a Svatopluk, a i když se všechny čtyři nachází těsně vedle sebe, každý z nich má jiné poměry chemických látek a tím pádem odlišné léčebné účinky. 

Sirková studánka byla vybudována nad pohodlnou lesní cestou, jenž je označena modrou turistickou značkou, a která spojuje zříceninu hradu Křídlo a rozcestí Stiborovy boudy nad Rusavou. Studánka se skládá ze dvou částí nad sebou, přičemž je od sebe dělí jen pár metrů. Oba prameny tvoří kamenná zídka, ale jen ze spodní trčí trubka s ventilem, kde si můžete načerpat vodu. Pramen nevykazuje chemické znečištění nad rámec normy pro pitnou vodu a mikrobiologický rozbor, pokud byl někdy udělán, je také v pořádku. Pramen ale není pravidelně sledován a může dojít ke krátkodobému znečištění vlivem mimořádné srážkové situaci. Hrníčky na zídce naznačují, že by voda měla být pitná po většinu roku.

Záhorní studánka byla pravděpodobně vybudována v roce 1986, o čemž svědčí vyrytý nápis na kamenné zídce, z níž trubkou vytéká voda a padá do nádržky dole pod ní. Studánku zřejmě zvelebili obyvatelé místní chatové osady, kteří o ni také pěkně pečují a vzhledem k dobrému stavu od svého vzniku patrně prošla rekonstrukcí. Jméno pramen získal podle oblasti zvané Záhorní, která se nachází v bezprostřední blízkosti chatové osady.

Studánka nad obcí Rusava byla u neznačené cesty vybudována v rámci sítě pozorovacích objektů státní hydrologické sítě, rozesetých po celé České republice. O studánku se stará Český hydrometeorologický ústav, který tímto způsobem sleduje vydatnost, jakost, teplotu a úroveň hladiny spodní vody. Studánka je tvořena dřevěnou stříškou, pod kterou se nachází kamenná zídka  s trubkou, z níž vytéká voda. Pramen se nachází v korytě bezejmenného přítoku říčky Rusava a její okolí je zpevněno kameny, které umožňují bezpečný pohyb okolo studánky.

Studánku Hladná pravděpodobně vybudovali obyvatelé přilehlých chatek a domků, aby měli zdroj vody blízko obydlí. Samotný pramen se ukrývá v dřevěné boudě s nápisem Hladná a o pár metrů níže voda vytéká ze dvou trubek, trčících vedle sebe ze svahu. Atmosféru místa dotváří lavička a v horkých letních dnech se dá v úkrytu pod stromy příjemně odpočinout. U pramene se nacházejí hrníčky, takže by voda měla být pitná, informace o rozboru a složení zde však chyběly.

Studánku Pod Grúněm v osadě Vlčková pravděpodobně vybudovali místní majitelé zahradních chat, aby mohli své vypěstované plodiny snadno zalévat. Jelikož se u studánky nacházejí hrníčky, voda je zřejmě pitná, ale rozbor zde chybí. Jedná se o pěkné místo s potokem Ráztoka, který teče přímo okolo pramene a  spolu s malým ostrůvkem dotváří atmosféru okolí.

Hurbanova studánka dostala své jméno po slovenském spisovateli, novináři, politikovi, evangelickém faráři a prvním předsedovi Slovenské národní rady. Do Rusavy přijel Jozef Miroslav Hurban (1817 - 1888) poprvé roku 1839, aby navštívil svého přítele Daniela Slobodu a když se o šest let později oženil s Annou Jurkovičovou, stal se jeho švagrem. Hurban se v roce 1848 stal spolu s Ľudovítem Štúrem a Michalem Miloslavem Hodžou vůdcem slovenského povstání, které však bylo potlačeno a tak se jeho hlavní představitelé ukryli na Rusavě, aby se pak potichu postupně vraceli zpět. V době pobytu na Rusavě chodíval Hurban rád ke studánce, kterou dal obložit kameny a naposledy se u ní zastavil roku 1883. 

Pramen Juřacka je lesní studánka ve východní části svahu kopce stejného jména u potoka Žabník v katastru vesnice Podhoří v Oderských vrších. Pramen se nachází ve výšce 410 m n. m., je umístěný v kamenné zděné zídce s dřevěnou deskou s názvem pramene a vytéká z ocelové trubky. V minulosti byl pramen také zastřešen dřevěným přístřeškem. Místo je přístupné po lesní cestě s cyklotrasou vedoucí z osady v Žabníku do Uhřínova.

Studánka U Hlavinků se nachází v údolí potoka Moštěnky, pouhých 500 metrů od oblíbené restaurace Kameňácká myslivna nalevo pod svahem směrem k osadě Zavadilka. Od silničky k prameni vede vyšlapaná cestička, která končí u tří schodů, po nichž lze sestoupit dolů mezi kamennou zídku. Ta ze tří stran obklopuje studánku a z jedné z nich trčí klasický pákový ventil, kterým stačí otočit a začne z něj téci osvěžující životodárná tekutina. Voda má dokonce tak mimořádnou kvalitu, že se v soutěží při ochutnávání vody ze studánek umisťuje na předních příčkách. Netradiční košty vody z chřibských studánek každoročně 28. října na hradisku sv. Klimenta organizuje známý kyjovský muzikant, folklorista a obyvatel Kameňáku Jura Petrů s přáteli. 

Studánka Zavadilka leží v dolní části chatové osady stejného jména, jejíž název byl odvozen od hájovny na horním konci. Obydlí myslivce bylo postaveno v druhé polovině 19. století a svůj název Zavadilka hájovna dostala podle výrazu někam dojít či zavadit o něco, co stálo o samotě. Ve třicátých letech 20. století se samota rozrostla o nové objekty a mezi první patřila žlutá chata s názvem Ahoj. Další obydlí byly budovány během druhé světové války a všichni obyvatelé těchto chatiček potřebovali k životu zdroj vody. Osadníci pramen životodárné tekutiny objevili na dolním okraji rekreační oblasti, ovšem kdy se tak stalo, není bohužel známo. Pravděpodobně před začátkem druhé světové války byla studánka od svahu oddělena zdí ve tvaru písmene L a prostor před ní byl vydlážděn dalšími kameny. Voda od té doby vytéká ze zdi dvojicí trubek, jednou malinkou a druhou hlavní, znatelně většího průměru.