Současný barokní kostel ve slezské obci Hať nedaleko hranic s Polskem byl postaven z cihel a kamene roku 1731 na místě původního dřevěného svatostánku se zvonicí z počátku 16. století. O jeho výstavbu se zasloužila opavská jezuitská kolej, které zdejší panství náleželo a pro obec Hať to byla věru velká událost. Za dobu téměř 300 let prošel chrám mnoha opravami a rekonstrukcemi. Poslední a jedna z největších v jeho historii byla provedena v období let 1996 - 2000. Při ní byly provedeny opravy krovů, střechy a věže včetně výměny krytiny. Opravena byla kupole věže a kříž na jejím vrcholu byl pozlacen. Rekonstrukcí prošly i věžní hodiny a fasáda celého kostela. Při vnitřních úpravách byla provedena kompletní rekonstrukce elektroinstalace včetně osvětlení a ozvučení. Nový nátěr dostaly lavice, boční vstupy na kůr byly propojeny s hlavním vchodem a celý kostel byl vymalován.

První zmínka o kostele sv. Jana Křtitele V Hlučíně je z roku 1378 v souvislosti se stavbou bočního oltáře, nicméně kdo a kdy jej postavil, není známo. Přesto patří mezi nejstarší kostely v širém okolí města. Roku 1508 byla přistavěna kaple sv. Anny, přičemž kaple sv. Andělů a presbytář jsou ještě starší. Roku 1522 došlo k přístavbě kaple sv. Michaela, tedy dnešního Boží hrobu a kaple Panny Marie Egyptské, která dnes slouží jako boční vchod. V roce 1597 se sesula věž a pobořila část kostela, před adventem roku 1608 byl kostel opět zaklenut a byla ukončena oprava. Při velkém požáru roku 1616 spadlo klenutí kostela, silný žár roztavil i zvony. Roku 1618 byl kostel nově zaklenut valenou klenbou s lunetami.

První kostel byl dřevěný a stával o něco blíže k městu. Několikrát vyhořel, a to v roce 1645, 1802 a naposledy v 1945, kdy byl zasažen bombou. Základní kámen k dnešnímu zděnému kostelu byl položen 23. 11. 1820. Areál hřbitovního kostela byl uzavřen různorodou ohradní zdí se vstupní bránou z 19. století. Součástí areálu je také márnice - neogotická stavba z režného neomítaného zdiva. Dlouhá ves (dnes ulice Dlouhoveská) byla s Hlučínem sloučena dne 10. 7. 1911 dekretem císaře Viléma II. Kostel se stal kulturní památkou dne 3. 5. 1958.

Evangelický kostel v Hlučíně byl postaven v roce 1862. Stavební místo pro stavbu kostela a hřbitova v Hlučíně daroval dne 13. února 1859 krajský ranhojič Werner z Dlouhé Vsi, který byl kurátorem evangelické církve na Ratibořsku. Dřevo ke stavbě kostela daroval Wilhelm Wettekamp, ředitel Rotschildových statků v Šilheřovicích. Stavbu řídil krajský přednosta Selchov, představitel ratibořského kraje. Na stavbu přispěli domácí evangelické víry, Nadace Gustava Adolfa, centrální spolek v Lipsku a Spolek panen v Ratiboři, který přispěl finančními prostředky na zhotovení oltáře. Stavbu kostela provedl stavitel Gloger z Chuchelné, kameník Arnošt z Koblova a tesařský mistr Wanjura z Hlučína. Varhany do kostela dodala firma Otto Müller z Vratislavi a kostelní zvon darovala evangelická církev z Dortmundu.

Předchůdcem dnešního kostela v Pozořicích byl dřevěný kostel Nanebevzetí Panny Marie, jenž stával přibližně v místě dnešní farní stodoly a který v roce 1704 vyhořel. Ještě téhož roku nechal kníže Jan Adam z Lichtenštejna položit základy současného chrámu, čímž však aktivity na stavbě skončily. Barokní kostel byl dobudován až v letech 1721–1724 na popud Antonína Floriána z Lichtenštejna. Na stavbu bylo údajně použito kamene ze zříceniny nedalekého hradu Vildenberk. Původně se počítalo s mohutnou stavbou, která měla mít typické barokní věže a zdobení interiérů, ale kvůli nedostatku financí Lichtenštejnů má kostel nakonec současnou podobu.

Římskokatolický kostel Panny Marie Sněžné začali stavět karlovští tesaři pod vedením Jana Žáka z Hážovic dne 1.5.1753 a dokončili jej dne 15.8.1754. Peníze na stavbu mimo jiné poskytl František hrabě ze Žerotína, majitel tehdejšího panství. Stavba byla sroubena na půdorysu řeckého kříže ze dřeva a proto byla ramena zakončena diagonálně. Nachází se na něm neuvěřitelných 24 úhlů a přitom byla celá linie střech vyvedena v jedné přímce. První mše se v novém chrámu konala 15. srpna 1754 a o šest dní později byl kostel slavnostně požehnán meziříčským děkanem. Další rok zde byl jmenován kaplan, podřízený kostelu v Rožnově, ale již v roce 1784 byl samostatný. Interiér kostela byl původně bez nátěru a to jak stěny, tak i lavice a až před rokem 1900 byl celý vymalován bílou olejovou barvou, nicméně v roce 1928 nátěr upraven do nynější podoby.

Filiální kostel sv. Mikuláše je s největší pravděpodobností nejstarším kostelem v okresu Nový Jičín. Před zděným kostelem zde byl dřevěný svatostánek, který v Žilině stál už od počátku 13. století. Počáteční tvar kostela byl velmi jednoduchý. Šlo o jednolodní sakrální stavbu s ustupujícím presbytářem, jenž byl již v počáteční fázi budováni kamenné stavby zaklenut. Loď byla podepřena opěráky. Dle otvorů ve zdivu byl strop lodi nejspíše dřevěný a oken bylo mnohem víc a byly mnohem užší (tvarem byla stejná jako nejvýchodnější okno jižního pohledu). Mezi zdivem presbytáře a opěráky je vidět zděná spára, z čehož by se dalo soudit, že presbytář v prvopočátku nepotřeboval podepření.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v době vzniku Nového Jičína na místě původního zřejmě dřevěného svatostánku, o němž existuje první písemná zmínka z roku 1366. Tento kostel v roce 1503 vyhořel a nový dostal již kamennou gotickou podobu. Vznikla jednolodní budova s nevysokou klenbou, s hudební kruchtou nad hlavním vchodem, nízkou šindelovou střechou a malou zvoničkou. V roce 1587 byla zahájena výstavba věže před jeho průčelím, která pak byla v 17. století zvýšena až na dnešní výšku 66 metrů. Po roce 1715 přestal kostel dostačovat velkému počtu věřících a proto byl zbořen a na jeho místě byl v letech 1729 - 1732 postaven nový.

Novojičínský kostel Nejsvětější Trojice v Janáčkových sadech vznikl jako původně gotická stavba kolem roku 1500 a nejprve sloužil jako hřbitovní. Po roce 1584, kdy byl z města vyhnán poslední katolický kněz, se zde konala česká kázání, nejprve bratrská, později luteránská, zatímco ve farním kostele byla kázání německá. Po požáru města v roce 1621 byla o dva roky později nově zaklenuta loď valenou klenbou a roku 1644 byl kostel znovu vysvěcen. Byly zavěšeny také tři zvony, a to zvon sv. Václava, sv. Ondřeje a sv. Martina a od tohoto roku začala svatyně sloužit zase katolické církvi.

Farní sbor v Novém Jičíně vznikl až po druhé světové válce, ale evangelíci zde žili již předtím, protože při sčítání lidu v roce 1890 bylo napočítáno v Novém Jičíně 541 evangelíků, z nichž bylo 151 české národnosti. Roku 1900 proto byla zřízena kazatelská stanice v bytě mladého teologa a vikáře F. Wehrenfenniga pro evangelíky obou národností, tedy české i německé. Veškeré písemnosti, kázání i liturgie byla vedeny v německé řeči, nicméně křty a pohřby pro české členy i v češtině. Nedivili jsme se však tomu, že když čeští evangelíci neznali německou řeč, tak se bohoslužeb nezúčastňovali. Evangelíci toužili pochopitelně po vlastním domě, který by sloužil jako modlitebna a tak se začalo se sbírkami po rodinách i okolních sborech českých i německých.