Netradiční rozhledna v podobě větrného mlýnu byla naším cílem během listopadového státního svátku, který se ten rok vůbec nevydařil. Tehdy panovalo inverzní a mrazivé počasí, o němž se povídá, že by ani psa nevyhnal. Za těchto nepříznivých podmínek jsme projeli obcí Bukovany a zaparkovali u hotelu s restaurací nabízející místní pochutiny. Obvykle bychom zde potkali lidi při jízdě na koních či hrajících minigolf, ale zahlédli jsme jen pár odvážlivců pouštějících draky, z nichž mnohdy byl vidět pouze ocas. Celý areál mlýna s okolními domečky pro ubytované byl ponořen do mlhy, zkrátka nejlépe udělal ten, kdo zůstal doma. 

Od auta jsme hned zamířili do vyhřáté restaurace, kde jsme si koupili turistickou známku, získali razítko do památníku a u baru zaplatili symbolické vstupné do rozhledny v podobě větrného mlýna holandského typu. Poté jsme zamířili k budově mlýna, kam nás zavedla milá slečna a pustila nás dovnitř. V přízemí hořelo dřevo v krbu a tak jsme se rychle zahřáli, přičemž jsme se nacházeli v dolní části mlýna, kde se pořádaly společenské akce. Na stěně obložené dřevem jsme spatřili dva obrazy, na nichž byl ztvárněn majitel areálu se svou manželkou.

Naše průvodkyně nám zde prozradila, že patnáct metrů vysoká replika mlýna byla postavena a slavnostně otevřena v roce 2004, když se tvůrcem mlýna stal pan Josef Kouřil z Kyjova, který si stavbou mlýna splnil svůj dětský sen. Slečna nás překvapila informací, že lopatky mlýna neroztáčí vítr, ale motor a pak se s námi rozloučila a odešla zpět do restaurace. My jsme vzápětí vystoupali po schodech do prvního patra, kde shlédli několik uměleckých děl, obrazů a keramiky a následně jsme pokračovali ve výstupu do druhého podlaží.

V něm jsme si prohlédli průřez historií obce Bukovany, výstavu starých užitkových předmětů a pár fotografií ze života obce. Za pár minut jsme po točitých schodech vystoupali na ochoz ve výši jedenácti metrů, odkud jsme ale nic neviděli a taky nám tam byla pořádná zima. Z krytého ochozu mlýna bychom normálně mohli vidět Kyjovsko, Chřiby, Babí lom, Podluží, Bílé Karpaty a za dobré viditelnosti i Slovensko, ovšem paní mlha nám bez milosti překazila veškeré plány. Rychle jsme sestoupili dolů po 64 schodech a vyšli ven do psího počasí.

Vzápětí jsme se vrátili do vyhřáté restaurace a zatímco šel synek hledat místní skrýš s keškou, my jsme si dali kávu a občerstvení. V teple jsme si poseděli dvacet minut a když se hledač ukrytých schránek vrátil z úspěšného odlovu, zaplatili jsme účet. Pak jsme se vrátili k našemu autu, kterým jsme odjeli do Archlebova, kde jsme si prohlédli kostel svatého Rocha a svatého Šebestiána. O tomto svatostánku se více dočtete v mém jiném příspěvku. Kompletní informace o našem podzimním mlhavém výletu pak najdete v sekci Velké povídání o výletech, kde na vás čeká článek Jak jsme v okolí Kyjova pociťovali účinky inverzního počasí. 

Bukovanský mlýn jsme navštívili podruhé v rámci třídenního jarního pobytu v nedalekém Kyjově. Opět jsme sem přijeli stříbrným francouzským autem, které jsme zaparkovali před budovou restaurace. Bohužel ani tentokrát nám nepřálo počasí, jelikož bylo zataženo a vytrvale, ale mírně poprchávalo. V kombinaci s větrem, který na vršku tradičně foukal, nám byla zase zima. Přesto nás sychravo neodradilo od toho, abychom se alespoň krátce prošli po areálu mezi domečky. Prohlédli jsme si také větrný mlýn, do jehož útrob jsme ale tentokrát nezašli. Vše vypadalo stejně jako minule, jen toho zeleného mechu na severní straně mlýna možná trochu přibylo.

Když jsme vše dostatečně shlédli, rychle jsme zamířili k restauraci a vešli dovnitř. Posadili jsme se ke stolu, objednali si kávu, čaj a sladké lívance. Pak jsme si již vychutnávali odpolední siestu a nasávali teplo z místnosti, vyzdobenou lidovými slováckými motivy. Při pohledu z okna jsme zjistili, že se déšť zklidnil, protože země začala osychat. Po občerstvení jsme si dali do památníku razítko a prohlédli si pěkné kachlové kamna. Asi po půl hodině jsme pak opustili nejen restauraci, ale také celý areál Bukovanského mlýna a odjeli jsme do Kyjova na hotel. Chcete-li vědět, jak náš deštivý jarní výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme na zámku Milotice přivoněli k levanduli. 

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Bukovany_-_vetrny_mlyn/

Historie :

Větrný mlýn nad obcí Bukovany u Kyjova byl postaven a slavnostně otevřen v roce 2004. Tvůrcem mlýna je pan Josef Kouřil z Kyjova, který si stavbou mlýna splnil svůj dětský sen a vytvořil tak kouzelné místo, které přitahuje každoročně tisíce návštěvníků. Třípatrová budova mlýna ukrývá malou expozici slovácké kuchyně 1. pol. 20. století a také galerii, kde se koná celoroční prodejní výstava „Tradiční výrobek Slovácka z keramické dílny Náplavovi“. V nejvyšším patře se nachází vyhlídková terasa, která skýtá nádherné výhledy do okolí. Při pohledu z věže mlýna se před Vámi rozprostře kyjovské Dolňácko se svými políčky, sady a vinicemi, na obzoru se zřetelně rýsují hřebeny Bílých Karpat a Chřibů, při dobré viditelnosti dohlédnete až ke 110 km vzdálenému kopci Kobyla u Bratislavy. V přízemí mlýna se nachází stylově vybavená krbovna, která je využívána pro společenská setkání a obchodní jednání. V roce 2007 vyrostl kolem mlýna areál hotelu, který byl postaven ve spolupráci pana Josefa Kouřila a společnosti Region, spol. s r.o. Hotelový areál je vystavěn v tradičním stylu moravského Slovácka a dotváří tak kompozici tradičního mlynářského statku.

Historie čerpána z webu

http://www.bukovansky-mlyn.cz/

Rozhledna Bukovanský mlýn je držitelem turistické známky č.944.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/bukovansky-mlyn-c944