V určitém životním období jsme se jezdili dívat na vesnické rodinné domky, protože jsme si chtěli nějaký koupit a trávit v něm čas chalupařením. Jeden z nich se nacházel ve starobylé vesnici Razová, o které existuje první písemná zmínka z roku 1288, kde jsme si odpoledne rozlehlý dům s různými přístavky prohlédli, ale vzhledem k velkým investicím jsme jeho koupi brzy zavrhli. Během zpáteční cesty jsme udělali jednu jedinou zastávku a to v obci Mezina, kde jsme navštívili bývalý čedičový lom. Náš nadšený hledač ukrytých schránek zde totiž chtěl odlovit kešku a tak jsme mu vyhověli, aniž bychom tušili, že místo později získá polovinu turistické známky. Naším stříbrným francouzským autem jsme projeli částí Meziny a po prudce stoupající asfaltce jsme dorazili k informační tabuli, kde jsme zaparkovali.

Vzápětí jsme zamířili do 100 metrů vzdáleného lomu, do něhož nás dovedla rovná lesní cesta. Když jsme došli na místo, kde se kdysi těžil čedič, připadali jsme si jako trpaslíci, neboť jeho velikost nás naprosto ohromila. Stopy civilizace zde představovala lavička a zbytky ohniště, takže bylo vidět, že lom byl dosud lidmi navštěvován. Přiblížili jsme se k majestátním stěnám a zrakem jsme přejížděli po čedičových šestihranných sloupcích o průměru asi deseti centimetrů. Pod skalní stěnou jsme pak našli řadu napadaných kamenů, v jejichž struktuře jsme spatřili zelenožlutá zrníčka olivínu. Potom jsme se vyškrábali po prudkém svahu ke kešce a když se nám skrytou schránku podařilo mezi kameny najít, hrdě jsme se s ní vyfotili a připsali si tak další úspěšný bodík do hry zvané geocaching.

Následně jsme se ještě chvilku v čedičovém lomu zdrželi a kochali se pohledem na zajímavou památku z dob dávno minulých, kterou nám tady zanechala matka příroda. Když se naše oči té přírodní krásy dostatečně nasytili, tak jsme se vrátili zpět k autu a na informační tabuli jsme si něco o lávovém proudu přečetli. Zjistili jsme, že se nacházíme v nadmořské výšce 523 metrů na severovýchodním úbočí Venušiny sopky a že lávový proud měřil na délku jeden kilometr, na šířku 700 metrů a celková mocnost byla okolo čtrnácti metrů. Zaujalo nás, že jsme před chvílí zkoumali horninu vyvřelou v období spodního pleistocénu před 1,8 milionu lety a že rozpukání horniny do pravidelných sloupků bylo způsobeno smršťováním čediče během jeho pozvolného chladnutí.

Na závěr jsme si přečetli, že se opuštěný lom stal domovem různých rostlin a stromů, mezi něž patřila naše oblíbená bříza bělokorá, dále vrba jíva či modřín opadavý. V horní části lomu se pak usadily teplomilné druhy jako třeba jetel ladní, mochna stříbrná či divizna jižní, zatímco ve štěrku na dně lomu byla nalezena malá populace ohroženého bělolistu rolního. Když jsme dočetli poslední řádky, tak jsme již definitivně přírodní památku opustili a odjeli domů do Olomouce. Turistickou známku jsme si nechali poslat o tři měsíce později od výrobce z Rýmařova, neboť v době naší návštěvy lávového proudu u Meziny ještě neexistovala. A zmíněná druhá polovina  dřevěného kolečka? Tu tvořila Venušina sopka, nacházející se rovněž u Meziny, kterou jsme navštívili ještě tentýž rok v rámci jiného výletu.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Mezina_-_lavovy_proud/

Historie :

Lávový proud se nachází na severovýchodním úbočí Venušiny sopky u obce Mezina na břehu známé vodní nádrže Slezská Harta a je jedním z tří lávových proudů, které byly zjištěny na této sopce. Ta spolu se sousedními sopkami Velký Roudný, Malý Roudný a Uhlířský vrch představuje jednu z nejmladších sopek v ČR. Lávový proud u Meziny. Délka tohoto lávového proudu činila asi 1 kilometr, šířka až 700 m a celková mocnost okolo 14 metrů. Čedič leží na starších štěrcích staropleistocenního stáří. Venušina sopka byla aktivní někdy na přelomu třetihor a čtvrtohor. Geologové zařazují vrchol činnosti tohoto stratovulkánu před 1,8 mil. lety. Radiometrická měření udávají stáří Venušiny sopky na 1,94 + 0,22 miliónů let. Do bývalého lomu s odkrytým tělesem lávového proudu u Meziny se snadno dostanete od hlavní silnice 452 vedoucí do Bruntálu. Dnes je toto místo již opatřeno směrovými šipkami a informačními panely. Lávový proud u Meziny byl odkryt na lomové stěně dnes již uzavřeného lomu, kde si můžeme prohlédnout přímo ukázkovou sloupcovou odlučnost čediče dvou na sobě ležících lávových proudů. Čedičové sloupky tady mají průměr řádově desítky centimetrů a pravidelnou, obvykle šestihrannou odlučnost. Rozpukání čediče do pravidelných sloupků bylo způsobeno smršťováním čediče během jeho pozvolného chladnutí. To platí pro spodní lávový proud, který se vyznačuje sloupcovitou odlučností, zatímco horní (mladší) lávový proud je charakteristický balvanovitou odlučností.

Venušina sopka byla stratovulkánem. Během jeho aktivity se střídaly období explozivní s obdobími efuzivními. Tedy střídání období, kdy byly z jícnu sopky vyvrhovány sypké a plynné sopečné materiály a s obdobími, kdy z jícnu sopky pokojně vytékalo horké magma. Venušina sopka má typickou vrstevnatou strukturu se střídajícími se vrstvami sypkých pyroklastik a kompaktních čedičů. Zdejší horniny se petrograficky řadí jako nefelinický bazanit a olivinické nefelinit, výjimečně limburgit. Na některých místech lze nalézt nápadné nazelenalé vyrostlice olivínu. Od roku 1997 je Lávový proud u Meziny chráněn jako přírodní památka. Výměra ochranného pásma činí 1,22 ha.

Historie čerpána z webu

http://www.treking.cz/regiony/lavovy-proud-u-meziny.htm

Lávový proud u Meziny je držitelem turistické známky č.2266.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/venusina-sopka-lavovy-proud-u-meziny-c2266