Byla to láska na první pohled, neboť Český ráj nás okouzlil hned během naší premiérové dovolené v tomto malebném kraji a tak jsme se sem v průběhu dalších let rádi vraceli. Většinou jsme v památkami nabitém kousku naší země zasazených do krásné přírody strávili týden, ovšem pravidlo o výjimkách bylo uplatněno i v tomto ohledu. Změnu si v podstatě vyžádalo naše podnikání, které se postupně rozvíjelo a jednoho roku jsme stáli před otázkou, jak zrychlit balení vyrobených mýdel a šumivých bombiček do koupele. Bylo jich stále více a více, takže jsme situaci museli nějak vyřešit a po mnoha úvahách jsme se rozhodli pořídit si balící stroj. Jelikož by nový výrobek stál mnoho desítek tisíc korun, pátrali jsme po bazarovém stroji a náhoda tomu chtěla, že starší a téměř nepoužívaný kousek jsme objevili ve vesnici nedaleko Turnova.

Na jednu květnovou neděli jsme si tedy domluvili prohlídku balícího stroje a také ubytování na tři dny v Karlovicích u Turnova, jelikož jsme rádi spojovali příjemné s užitečným či v tomto případě práci se zábavou. Počasí nám celý víkend přálo a tak jsme se mohli procházet nádhernou přírodou a poznat poměrně dost památek. A jelikož Karlovice ležely na dohled od úžasného výtvoru matky přírody, který si lidé pojmenovali jako Hruboskalské skalní město, byl by doslova hřích se sem nevydat. Vůbec nám nevadilo, že jsme zmíněnými skalami proklouzli o čtyři roky dříve během týdenní dovolené, protože se nám v nich moc líbilo a navíc jsme si tentokrát naplánovali trochu jinou trasu. Cestou z vlakového nádraží v Turnově na rozhlednu Hlavatice jsme narazili na bránu do Českého ráje, kterou jsme se zájmem prozkoumali.

Tohle zajímavé místo jsme objevili kousek za rozcestím Pod Hlavaticí, za kterou jsme vystoupali několik pískovcových schodů a potom jsme stanuli na mýtině, poseté dřevěnými sochami. Červená značka nás tak přivedla do jakési brány Českého ráje, která jako duchovní místo stvořené k odpočinku vzniklo v roce 2008 pod vedením výtvarnice Ivety Sadecké. Minuli jsme dvě velké dřevěné sochy od turnovského řezbáře Karla Hajna, kteří bránu patrně strážili a za nimi jsme spatřili kruhový labyrint světa a ráj srdce, představující jakousi cestu poznání sama sebe. My jsme své vlastní já znali docela dobře, takže jsme do něj nevstoupili, ale pokračovali do magického kruhu sedmi soch. Každá z nich byla vyřezána z jiného stromu a měla vyzařovat energii, kterou jsme docela potřebovali na další cestu.

A opravdu jsme při detailním prohlížení jednotlivých soch pocítili jakousi sílu, která se nám později hodila. Nad kruhem jsme v jabloňovém sadu poznání našli Madonu s děťátkem a sochu archanděla Gabriela. Když jsme si slavné církevní představitele prohlédli, magické místo jsme opustili a po lesní pěšině šli dál na rozhlednu, která se již za další zatáčkou objevila. O skalní vyhlídce však již pojednává jiný můj příspěvek, tak si jej ve volné chvíli také někdy přečtěte. Jak dále probíhal náš druhý den pobytu v Českém ráji roku 2016, zjistíte snadno v sekci Velké povídání o výletech, kde na vás čeká opravdu obsáhlý cestopis s názvem Jak jsme se z Turnova vrátili do Karlovic po hruboskalském hřebeni. Pokud jste Bránu do Českého ráje také navštívili, můžete své poznatky napsat do komentářů dole pod článkem. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/turnov-brana-do-ceskeho-raje​

Historie :

Duchovní Brána do Českého ráje vznikla v roce 2008 pod vedením výtvarnice Ivety Sadecké. Vstup do prostoru tvoří dvě velké dřevěné sochy od turnovského řezbáře Karla Hajna, za nimi následuje labyrint, přes který se návštěvník dostane do magického kruhu sedmi soch. Každá je z jiného stromu a má vyzařovat svou energii. V jabloňovém sadu poznání nad nimi je potom Madona s děťátkem a archanděl Gabriel, ochránce tuláků.

Historie čerpána z webu

https://www.venkazdyden.cz/

Město Turnov je držitelem turistické známky č.638.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/turnov-cesky-raj-c638