Netrvalo dlouho, abychom si byli zcela jistí, že Český ráj svůj název získal oprávněně, neboť nás okouzlil hned během první dovolené, kterou jsme v tomto malebném kraji strávili. Byla to prostě láska na první pohled, takže jsme se sem v průběhu dalších let rádi vraceli a většinou jsme v tomto úžasném koutku naší země strávili týden. Jednoho roku jsme se ubytovali v rodinném domě v obci Žlábek, v němž jsme měli dostatek soukromí i prostoru a tak jsme zde byli velice spokojeni. V paměti nám utkvěly zejména snídaně či večeře na terase, odkud jsme pozorovali krajinu Českého ráje a když nad zříceninou hradu Trosky zapadalo slunce, mohli jsme oči nechat na té úžasné podívané. Samozřejmě jsme si naplánovali návštěvu spousty zajímavých míst a jedním z nich byla obec Klokočí s úžasnými skalními útvary. Na tomto kouzelném místě jsme se neocitli poprvé a velmi rádi jsme se znovu prošli skalní stezkou, zvanou Klokočské průchody.

Když se tak stalo, interesantní chodbou jsme ze skal sestoupili dolů do Klokočí a za hospodou s příznačným názvem Pod průchody jsme zamířili po asfaltové silnici směrem na Turnov. Nešli jsme však nijak daleko, protože hned za značkou oznamující konec obce jsme se zastavili u památníku Jana Husa, který ve skalní stěně vznikl v letech 1933 až 1934 a poté jsme ihned svatyni prozkoumali. Následně jsme zde odlovili kešku a pak jsme se chodbou mezi skalami zase vrátili zpět nahoru, k čemuž jsme měli dva důvody. Tím prvním byl hlad, jenž nás donutil zkusit štěstí v hospodě Na Klokočských skalách, kde se nám ovšem moc nelíbilo a ihned jsme pokračovali v další cestě. Druhým důvodem byla jeskyně Postojná, k níž jsme zamířili po žluté značce, abychom ji prozkoumali, ale dovnitř jsme se nakonec nedostali, protože jsme si sebou nevzali baterky a naše mobilní telefony ještě neměly svítilny.

Bohužel jsme kvůli tomu ani neodlovili kešku uvnitř jeskyně a zklamaně jsme se po silnici vydali zpět do Klokočí a dále do Rotštejna, kde jsme pod hradem, na nám důvěrně známém parkovišti, o dvě hodiny dříve zaparkovali naše auto. Po nasednutí do francouzského vozu proběhla krátká porada, jejíž jediným bodem byla krmě. Rozhodli jsme se najít vhodnou restauraci v nedalekém Turnově a naštěstí jsme brzy po příjezdu do města objevili malou hospůdku na ulici Hruštice. Celkem slušně jsme se v ní najedli a po obědě jsme odjeli do Dubecka, kde jsme chtěli vystoupat na místní rozhlednu, ale o tom již vypráví jiný můj příspěvek, tak si jej ve volné chvíli rovněž můžete přečíst. Pro vášnivé čtenáře je pak v sekci Velké povídání o výletech připraven článek Jak jsme prolezli Klokočské průchody a pak vystoupali na rozhledny Dubecko či Kozákov. V tomto cestopise se dozvíte podrobnosti z druhého dne naší červencové dovolené v Českém ráji.

Jak už bylo zmíněno, většinou jsme v Českém ráji strávili celý týden, ovšem i v tomto případě bylo uplatněno pravidlo o výjimkách. Změnu si v podstatě vyžádalo naše podnikání, které se postupně rozvíjelo a jednoho roku jsme stáli před otázkou, jak zrychlit balení vyrobených mýdel a šumivých bombiček do koupele. Bylo jich stále více a více, takže jsme situaci museli nějak vyřešit a po mnoha úvahách jsme se rozhodli pořídit si balící stroj. Jelikož by nový výrobek stál mnoho desítek tisíc korun, pátrali jsme po bazarovém stroji a náhoda tomu chtěla, že starší a téměř nepoužívaný kousek jsme objevili ve vesnici nedaleko Turnova. Na jednu květnovou neděli jsme si tedy domluvili prohlídku balícího stroje a zároveň si zajistili ubytování na tři dny v Karlovicích u Turnova, jelikož jsme rádi spojovali příjemné s užitečným či v tomto případě práci se zábavou.

Počasí nám celý víkend přálo a tak jsme se mohli procházet nádhernou přírodou a poznat poměrně dost zajímavostí. Hned první den jsme opět zavítali do Klokočí, abychom si potřetí prošli naše oblíbené skalní průchody. Po příjezdu do obce jsme však nejprve naším stříbrným autem zajeli k památníku Jana Husa, před nímž jsme zaparkovali a vydali se zjistit, jestli se na něm po čtyřech letech něco nezměnilo. Po několika schodech jsme vystoupali ke skalní průrvě a začali zkoumat tři výklenky, které tvořily vlastní dílo. V tom prostředním se nacházela socha mistra Jana Husa z hořického kamene a ve dvou sousedních, podstatně menších výklencích jsme shlédli několik pamětních desek se jmény husitských bojovníků Prokopa Holého a Jana Žižky či hesel, která byla těmto lidem vlastní a jimiž se v 15. století řídil jejich život. 

Pod postranními výklenky jsme pak našli dva důležité letopočty, přičemž jeden z nich připomínal tragickou bitvu u Lipan v roce 1434 a druhý datum, kdy byl památník mistra Jana Husa v Klokočí předán veřejnosti. Stalo se tak roku 1934 a člověk nemusel být zdatný matematik, aby si snadno nespočítal, že tehdy uběhlo rovných 500 let od zmíněné bitvy dvou husitských táborů. Jakmile jsme si vše prohlédli, sestoupili jsme k autu, jímž jsme popojeli k již zrušené hospodě Pod průchody, kde jsme vůz odložili. Potom jsme po červené značce vyrazili na hřeben skal, abychom se následně po žluté trase vydali k jeskyni Postojná, ale další podrobnosti vám již prozradí jiný můj článek. Jak probíhal náš první den pobytu v Českém ráji zjistíte snadno v sekci Velké povídání o výletech, kde na vás čeká cestopis Jak jsme vlezli do útrob tatobitské lípy a jeskyně Postojná.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/klokoci-pamatnik-jana-husa​

Historie :

Husův památník u obce Klokočí začal vznikat roku 1933 kousek za vsí nad silnicí do Rohlin na místě, jemuž se odedávna říkalo Na mezírce. Do budování se pustil místní Okrašlovací spolek za pomoci všech místních korporací a mnoha občanů, aniž by na výstavbu byly vybrány nějaké velké peníze. Dílo se díky veliké obětavosti a pracovitosti klokočských obyvatel podařilo, ačkoliv původní plány zamýšlely postavit památník poněkud větších rozměrů. Skála byla sice pískovcová, ale lámání kamene šlo poměrně pomalu a tak bylo později rozhodnuto vše zmenšit a urychlit. Pomoci klínů a želez byla vylámána prostřední místnost, ve které na středu zůstal pevný sloup na poprsí Mistra Jana. Na bočních stranách byly vyhloubeny dvě nové menší místnůstky v gotickém stylu. V nich měla být zvěčněna památka božích bojovníků Jana Žižky z Trocnova a Prokopa Holého. Uprostřed památníku však místo původně zamýšleného poprsí Mistra Jana Husa vznikla celá jeho socha z hořického kamene a do postranních výklenků byla do skal vyryta Husova hesla, jména božích bojovníků, jakož i letopočty vztahující se k dílu. Před památníkem byla provedena úprava celého prostranství, když byly z velkých pískovcových kvádrů vytvořeny dlouhé terasy a takto získané plochy byly osázeny keříky a květinami. Mohutné schody v obloucích teras před památníkem umožňují snadný přístup ze silnice až k samotnému památníku, jenž byl dokončen roku 1934. Od jara do podzimu se u Husova památníku v Klokočí konají jednou do měsíce bohoslužby církve československé husitské, a tak je i v současnosti památník vhodně využíván. V zimním období jsou zmíněné bohoslužby v budově základní školy ve Vesci. 

Historie čerpána z webu

http://www.videomlejnek.cz/

Obec Klokočí nemá turistickou známku.