Dolní Žleb - záhadné kamenné schody
Nejvýznamnější památkou Dolního Žlebu u Šternberka je půvabná kaple, vystavěná roku 1896 v tyrolském stylu podle projektu architekta Maxe Herzoga na náklad knížete Jana II. z Lichtenštejna. Mnohem záhadněji však působí kamenné schody na modré turistické značce, vedoucí z Dolního Žlebu na rozcestí U kukačky. Pokud člověk vystoupá prudkým svahem nahoru, spatří asi 20 metrů dlouhé schodiště, které někdo vybudoval z kamenů. Menší či větší kamenné bloky vypadají, jakoby je sem záhadný stavitel dovezl z nějakého hradu. Ale kdo si dal tu práci a schodiště vybudoval. A také proč ? Při pohledu do mapy je totiž evidentní, že tudy žádná frekventovaná stezka nikdy neexistovala a větší město leželo na opačné straně. Navíc silnice do přilehlých vesnic vedla logicky údolím a nikoliv prudkým svahem, kudy by chodili jedině tak kamzíci či jiná lesní zvěř.
Webové portály s nabídkami neodolatelných slev občas přišly s nějakým zbožím nebo pobytem, jenž nás zaujal a rozhodli jsme si jej zakoupit. Mezi ně patřila rodinná vstupenka do Expozice času ve Šternberku, kterou jsme si pořídili a pár dní před vypršením termínu jsme do rodného města nejstaršího člena výpravy vyrazili. Po příjezdu do Šternberka jsme si prošli moderní a velmi zajímavé expozice, které nám osvětlily problematiku měření času a když jsme historickou budovu opustili, v horkém květnovém dni jsme dostali chuť na zmrzlinu. Využili jsme nabídky prodejce v pouličním okénku, kde jsme si studenou pochutinu a ledovou tříšť zakoupili, a pomalým krokem jsme zamířili na parkoviště u obchodního domu. Po malém občerstvení jsme nasedli do auta a centrum města jsme opustili.
Následně jsme po úzké asfaltové silnici kopírovali potok Sitka, který nás přivedl do lesnatého údolí Dolního Žlebu. Projeli jsme takřka až na konec obce ke koupališti, u něhož jsme zaparkovali naše stříbrné auto a po modré turistické značce vyrazili za netradiční zajímavostí. Po mostě jsme překonali bezejmenný přítok zmíněné Sitky a poté jsme kolem neposedného vodstva kráčeli asi 300 metrů až na rozcestí, kde modrá trasa uhýbala prudce doleva. Zatímco dosud stezka lesem stoupala poměrně mírně, po opuštění potůčku nás čekalo velmi prudké stoupání, jež nám dalo hodně zabrat. Výstup navíc ztěžovaly popadané stromy, větve či drobné klestí a tak jsme byli rádi, když jsme po náročném výstupu stanuli u spodního stupně asi 20 metrů dlouhého schodiště, které někdo vybudoval z krásných kamenů.
Menší či větší kamenné bloky vypadaly jakoby je sem záhadný stavitel dovezl z nějakého hradu, přičemž nás ihned napadl ten nejbližší ve Šternberku, ale nezaznamenali jsme nikde v médiích zprávu, že by na bývalém šlechtickém sídle zaměstnanci postrádali část zdi, hradeb nebo dokonce místnosti. Patrně byly kameny sesbírány v blízkém okolí, nicméně nám stále v hlavě rezonovala otázka, kdo si dal tu práci a schodiště vybudoval. A také proč ? Při pohledu do mapy bylo totiž evidentní, že tudy žádná frekventovaná stezka nikdy nebyla a větší město leželo na opačné straně. Navíc silnice do přilehlých vesnic vedla logicky údolím a nikoliv prudkým svahem, kudy by chodili jedině tak kamzíci či jiná lesní zvěř. Bohužel jsme záhadě nepřišli na kloub, protože mapy, internet ani tištění průvodci o kamenných schodech nic nevěděli.
A nepomohl nám ani autor ukryté schránky, kvůli které jsme obětovali naše síly a vyškrábali se na toto odlehlé místo nedaleko rozcestí U kukačky. Zakladatel kešky nás sice správně nasměroval, takže jsme poklad objevili pod kamenem zcela bez potíží, ale vůbec jsme nevěřili jeho tvrzení, že schody jsou pozůstatkem malého hradu. Po odlovení keše jsme se společně novým členem výpravy, jímž byl hlodající červík, vydali na zpáteční cestu a protože se nám z kopce šlo podstatně lépe, zanedlouho jsme se znovu ocitli u koupaliště. Vzápětí jsme nasedli do auta a odjeli k nedaleké kapličce, o které však již pojednává jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, jak probíhalo celé naše putování, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme ve Šternberku měřili čas. Děkujeme za vaše komentáře.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/dolni-zleb-zahadne-kamenne-schody
Historie :
Nejvýznamnější památkou Dolního Žlebu u Šternberka je půvabná kaple, vystavěná roku 1896 v tyrolském stylu podle projektu architekta Maxe Herzoga na náklad knížete Jana II. z Lichtenštejna. Mnohem záhadněji však působí kamenné schody na modré turistické značce, vedoucí z Dolního Žlebu na rozcestí U kukačky. Pokud člověk vystoupá prudkým svahem nahoru, spatří asi 20 metrů dlouhé schodiště, které někdo vybudoval z kamenů. Menší či větší kamenné bloky vypadají, jakoby je sem záhadný stavitel dovezl z nějakého hradu. Ale kdo si dal tu práci a schodiště vybudoval. A také proč ? Při pohledu do mapy je totiž evidentní, že tudy žádná frekventovaná stezka nikdy neexistovala a větší město leželo na opačné straně. Navíc silnice do přilehlých vesnic vedla logicky údolím a nikoliv prudkým svahem, kudy by chodili jedině tak kamzíci či jiná lesní zvěř. Nejlogičtějším vysvětlením vzniku kamenných schodů by byla úprava modré trasy členy turistického klubu ze Šternberka, ale kdo ví ?
Historie čerpána z webu
Obec Dolní Žleb nemá turistickou známku.
