Město Fulnek, rozkládající se na obou stranách historické zemské hranice Moravy a Slezska, jsme poprvé navštívili v období mezi Vánocemi a Silvestrem, když jsme jeli na rodinnou návštěvu ke známým. Tento den nám vůbec nepřálo počasí, od rána vydatně pršelo jakoby příroda vůbec nebrala na vědomí, že z dvanácti měsíčků nejblíže k ohni zrovna sedí Prosinec. Přesto jsme si sebou vzali papír s turistickými cíli, které jsme chtěli ve Fulneku poznat, nicméně během cesty po dálnici z Olomouce jsme nevěřili, že bychom se za nimi vydali. Jenže u Oder jsme se stali svědky zázraku, jelikož déšť začal postupně ustávat a když jsme do Fulneku přijeli, tak už nepršelo. Pouze zatažená obloha a mokré silnice připomínaly předchozí události, což nás však nemohlo odradit od toho, abychom se seznámili s nabídkou historických zajímavostí města. A těch bylo na takové malé město poměrně hodně !

Během procházky Fulnekem jsme rozhodně nemohli vynechat jeho nepřehlédnutelnou dominantu, kterou tvořil zámek, vypínající se pyšně nad městem na vrcholu Zámeckého kopce. Šlechtické sídlo bylo naším posledním cílem onoho deštivého dne a vydali jsme se k němu pěšky poté, co jsme na náměstí Komenského zaparkovali naše stříbrné francouzské autíčko. Následně jsme šli obhlédnout zdejší nabídku architektonických památek na náměstí, poté přišel na řadu klášterní areál s kostelem a nad ním stojící Černá věž, jediný pozůstatek městského opevnění ve Fulneku. Pak jsme se již konečně vydali po modré turistické značce na cestu k zámku, který se nacházel pořád vysoko nad námi, takže jsme museli zdolávat další stoupání do svahu Zámeckého vrchu. Za další serpentinou se nám naskytly pěkné výhledy na město, klášter s kostelem a také na Černou věž, která se teď pro změnu nacházela pod námi.

Dlouho jsme se zde ale nezdržovali a pokračovali jsme dál ve výstupu po modré mezinárodní trase E3 spojující Atlantik s Černým mořem, nicméně tak daleko jsme neměli v úmyslu jít a spokojili jsme s nejbližším cílem, jímž byl už několikrát zmiňovaný zámek. Brzy jsme k němu dorazili, tedy spíše k jedné jeho části, nazvané Dolní či Nový zámek, který tvořila rozsáhlá podlouhlá s budova s mansardovou střechou a vikýři, s krátkým příčným křídlem, v němž se nacházel hlavní vstup do areálu. Vchodové dveře, umístěné mezi dva pilastry, však byly zavřené, což nás ovšem nijak nepřekvapilo, neboť jsme už předem věděli, že se dovnitř Dolního ani Horního zámku nedostaneme. Ve své dlouhé historii totiž nebyl nikdy veřejnosti přístupný a totéž platilo i v době naší návštěvy. Nad vchodem jsme si prohlédli desku s erby předchozích majitelů zámku Václava Bruntálského z Vrbna a Karla Čejky z Badenfeldu.

Tito pánové se nejvíce zasloužili o přestavbu zámku, ale mnohem více nás zaujala jiná část Dolního zámku. Jednalo se o válcové baštové rondely s helmicemi, které se nacházely na nárožích zámku a dalších jeho částech, které nám připomněly, že Dolní zámek byl vystavěn na místě starého hradebního opevnění. K odstraňování původního opevnění došlo v druhé 17. století a počátkem století následujícího již zde stála řada jednopatrových budov s okny a střílnami. Nicméně definitivní podobu zámek získal po požáru v roce 1801, po němž došlo k dalším úpravám a přestavbám. Dolní zámek tak nabyl současné podoby podélné dvoupodlažní budovy, kopírující severozápadní hranu Zámeckého kopce, pod nímž se rozkládalo město. Po svém dokončení v něm vznikly vrchnostenské kanceláře úředníků, byty zaměstnanců, konírny, kolny, hospodářské prostory a do roku 1848 zde existoval panský šenk.

Více jsme toho na Dolním zámku uvidět nemohli a tak jsme pokračovali ve výstupu k druhé části šlechtického sídla. Za další zatáčkou jsme po pravé straně minuli kamenný přístřešek s klenutým výklenkem, v němž možná kdysi bývala studánka nebo nějaký pramen. Následně jsme konečně došli na vrchol Zámeckého kopce, na němž stál hrdě Horní zámek, který vznikl přestavbou bývalého rozsáhlého hradu, který tu pravděpodobně existoval již na konci 13. století. Také Horní zámek získal svoji konečnou podobu až počátkem 19. století po rozsáhlém požáru, kdy se z renesančního kastelu se čtyřmi křídly, nízkými nárožními věžemi, atikou a raně barokní věží, dochovala jen obdélná, mírně zalomená budova se čtyřmi nadzemními podlažími. Stavbu projektoval architekt Jaa Mihatsche, knížecí lichtenštejnský stavitel a dílo vznikalo v letech 1802 – 1824.

V této podobě jsme zámek viděli i my, bohužel jen zpoza plotu, na němž visely výstražné cedulky se zákazem vstupu. Další nám pro změnu hrozily hlídacími psy, takže jsme na budovu viděli jen z dálky a to se ještě šlechtické sídlo lehce nořilo do oparu. Každopádně jsme tady nikoho nepotkali a tak jsme se v klidu prošli podél plotu a přitom si prohlíželi zámeckou budovu. Když jsme došli na konec plotu, vrátili jsme se k vodárně, která stála naproti zámku a vylezli na kopeček, z něhož jsme zámek s hranolovou věží viděli zase trochu jinak. Spatřili jsme tak empírový pilířový balkonek s patrovou terasou a pokochali se pohledem na pěknou fasádu s jednoduchými lisénovými rámci a okny v hladkých šambránách s ušima. Samotná budova byla kryta mansardovou střechou s vikýři nad korunní římsou a jelikož nedávno získala nový kabát, zářila do dálky jako žlutý maják.

Když jsme se pokochali pohledem na zámeckou budovu, otočili jsme se na druhou stranu, neboť za námi se nacházel zbytek původní francouzské zahrady, jejíž původ sahal do doby Václava Bruntálského z Vrbna. Do areálu jsme nahlédli opět jen přes plot, ale ani tak nám neunikla dvojice pozdně barokních patrových pavilonů s valbovou střechou, které stály po stranách schodiště ve střední části zámeckého parku. Dále jsme viděli přízemní domek zahradníka, vystavěný patrně na přelomu 18. a 19. století na konci prostřední části zahrady. Nejvíce se nám líbila oválná kamenná nádrž s nízkou obrubou, která se nacházela ve středu upravené plochy a když jsme si všechno prohlédli, nastala vhodná chvíle na to, abychom se seznámili s historií zámeckého komplexu.

Historická fakta jsme načerpali z vlastních vytištěných papírů, z nichž jsme se dozvěděli třeba to, že na místě zámku patrně již roku 1293 hrad, který kdy patřil pánům z Lichtenburka. Zaujalo nás, že ve čtyřicátých letech 17. století drželi Fulnek Švédové, kteří měli na zámku až do roku 1650 velkou vojenskou posádku. Po jejich odchodu, v letech 1653-1655, bylo modernizováno opevnění zámku, který tak získal charakter raně barokní pevnosti s dvojitou hradbou se zastřešenými rondely ve vnějším obvodu hrazení. Těch informací byla spousta a když jsme si je dočetli, pomalu jsme se vydali ze zámeckého kopce dolů k autu na Komenského náměstí, jímž jsme poté odjeli do Hradce nad Moravicí, kde jsme navštívili naše známé. Chcete-li vědět, co všechno jsme ve Fulneku viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme v prosinci navštívili zmoklý Fulnek a dozvíte se víc. 

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Fulnek_-_Dolni_a_Horni_zamek/

Historie :

Nejstarší zpráva o hradu Fulnek pochází snad z roku 1293, kdy patřil pánům z Lichtenburka, výslovně se uvádí až v roce 1355, přičemž roku 1389 je zmiňována i hradní kaple. Názory na původní vzhled hradu se různí, ale shodují se, že se jednalo o budovu obklopenou hradbami. Od roku 1434 do roku 1468 se vystřídalo několik vlastníků. Roku 1468 synové krále Jiřího z Poděbrad nejprve Fulnek zastavili Janovi ze Žerotína a později mu jej prodali a tím připadlo Fulnecko k Moravě. Již za Jana ze Žerotina začaly úpravy předhradí do podoby dnešního Dolního zámku. V roce 1540 koupil Fulnek slezský šlechtic Oldřich Cetrys z Kynšperka, který zastával funkce u dvora Ludvíka Jagellonského. Druhým sňatkem jeho manželky se Fulnek dostal do vlastnictví Baltazara Schweinitze, který nechal přestavět hrad na dvoupatrový, s největší pravděpodobností trojkřídlý renesanční zámek. V přestavbě pokračovali Skrbenští z Hříště, těm však byl majetek po roce 1621 zkonfiskován. V první polovině 17. století za Václava Bruntálského z Vrbna bylo přistavěno třetí patro a  zvýšena věž. Později byl zámek dobyt Švédy, kteří jej opustili až na základě podmínek vestfálského míru roku 1650. Ve druhé polovině 17. století došlo k odstraňování původního opevnění a počátkem 18. století již jeho vnější opevnění tvořila řada jednopatrových budov s okny a střílnami.

Dne 5. dubna 1801, zachvátil Fulnek rozsáhlý požár, který výrazně poškodil i budovy zámku. Obnoveno bylo již jen jedno z křídel Horního zámku. Od Vrbenských koupil zadlužené panství v roce 1788 bohatý opavský obchodník Karel Čejka z Badenfeldu, který byl v témže roce povýšen do rytířského stavu. Od Čejků koupil Fulnek v roce 1842 za 750 tisíc zlatých baron Kristián Friedrich Stockmar, osobní lékař belgického krále Leopolda I., který se stal fakticky majitelem, ale protože vládnoucí panovníci nesměli tehdy vlastnit statky v zahraničí, využil Stockmara jako prostředníka. Po Leopoldovi I. byl dalším držitelem fulneckého zámku jeho mladší syn princ Filip Flanderský, dále pak jeho dcery. V období první republiky ve dvacátých letech 20. století velkostatek se zámkem společně vlastnily belgické princezny Henrietta, vévodkyně z Vendôme a Josefína, provdaná princezna Hohenzollern, které po provedení pozemkové reformy neměly zájem o další udržování majetku v Československu a zbytek majetku prodaly za šest a půl miliónu korun. Zakoupili jej společně František Chrastina, továrník a bývalý starosta Valašského Meziříčí a JUDr. Jaromír Špaček, poslanec Národního shromáždění a významná osobnost české menšiny ve Fulneku. Špaček v roce 1928 odkoupil Chrastinův díl a stal se jediným majitelem zámku a velkostatku. Po německé okupaci odešel do Prahy, kde žil v ústraní, po druhé světové válce se ale do Fulneku vrátil a pokoušel se o obnovu vydrancovaného zámku.

Po únorovém převratu 1948 o zámek definitivně přišel a dožil ve skromných poměrech v pronajatém bytě na náměstí. Poté zámek vystřídal několik vlastníků, dlouhodobě patřil Městskému ústavu národního zdraví v Ostravě, který jej využíval jako sklad léčiv. Po roce 1989 získal zámek v restituci syn posledního majitele Rostislav Špaček, který do té doby žil v USA. Zahájil dílčí rekonstrukci zámku a obnovil zámecký park, nakonec ale zchátralý objekt prodal. V roce 2008 zámek vydražil ostravský podnikatel Teodor Reinhold za deset miliónů korun a od té doby probíhá jeho rekonstrukce. Zámek není veřejnosti přístupný a plánuje se jeho využití jako hotelu s restaurací.

Historie čerpána z těchto zdrojů

https://www.zamek-fulnek.cz/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Fulnek_(z%C3%A1mek)

Město Fulnek je držitelem turistické známky č.338.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/fulnek-c338