Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vyškov - zoologická zahrada

Zoopark ve Vyškově je vděčným cílem zejména pro menší návštěvníky. My jsme jej navštívili zatím dvakrát a v obou případech jsme zoo prošli celkem rychle, protože není nijak velká. Auto jsme nechali na velkém parkovišti přímo před zoologickou zahradou, která byla otevřena již v roce 1965 a vydali se do pokladny. Parkování bylo v ceně vstupenky, která nám platila jak do zooparku, tak do dinoparku. Nezapomněli jsme si také koupit turistickou známku a potom jsme se již vydali na obhlídku zvířat. Jelikož mezi oběma návštěvami uběhlo pouze 10 měsíců, nic nového jsme neviděli a celou zoologickou zahradu jsme si prošli během půl hodiny.

Zoopark Vyškov - velbloud jednohrbý

Od pokladen jsme zamířili doprava k velkému výběhu, v němž jsme spatřili jako prvního velblouda jednohrbého, takzvaného dromedára. Dozvěděli jsme se, že žil v severní Africe a Arábii a na kontinent byl dovezen pro práci při výstavbě železnic. Zaujalo nás, že u velbloudů klesá v noci jejich tělesná teplota a ve dne zase stoupá, proto se zvířata nemusí potit, aby se ochladila. S hrbáčem sdílely výběh kozy domácí, ale nás přitahovalo jiné zvíře.

Byl jím velbloud dvouhrbý, který je i dnes hojně využíván jako dopravní prostředek, chov pro maso, mléko a vlnu. Velbloudům jsme záviděli, že mohou přežít až osm dní bez potravy i vody bez újmy na zdraví. Zároveň jsme byli ochuzeni o jeden mýtus, který praví, že velbloudi nosí vodu v hrbech, ale to je dlouholetý omyl, protože hrby jsou tvořeny tukovou tkání, ze kterých je voda získávána pomocí chemických procesů.

Vedle velbloudů spásaly trávu watussi, jejichž nejnápadnějším znakem jsou mohutné rohy dlouhé 110 cm, s rozpětím až 230 cm. Nám středoevropanům to zní neuvěřitelně, ale ve své domovině je symbolem movitosti majitele a mladí Masajové zpracovávají z watussi skoro všechno, živí se jeho masem, mlékem a krví, kterou pouštějí z krční žíly a sušený trus jim slouží jako topivo. Pousmáli jsme se nad myšlenkou, že kde není čím topit, mají alespoň to h....o.

Zoopark Vyškov - Jak

Pěkným chodníčkem jsme prošli okolo výběhu a vodních ploch s vyhlídkovým a odpočinkovým altánkem. Do vody zde ponořoval svůj zobák nejeden čáp bílý. Nikdy nás nenapadlo, že tento pěkný pták umí za jeden den ulovit až 44 hrabošů nebo že při odletu na jih jsou schopni urazit denně 100 - 300 km. Prostor s čápem sdíleli i další vodní ptáci, třeba různé druhy kachen a hus nebo perlička. Nás však zaujal jiný, podstatně větší pták.

Pštros dvouprstý natahoval svůj dlouhý krk a zdálo se nám, že na nás pořád hledí. Dozvěděli jsme se, že tento největší z dnes žijících ptáků se dožívá až 50 let a že přes den sedí na vejcích světlejší samice, v noci pak černý samec. Překvapilo nás, že o vylíhlá mláďata se ale už stará pouze samec, který je dokáže ochránit svými silnými kopanci i před většími šelmami, což nám připadalo logické.

Zoopark Vyškov

Kousek od pštrosa postával jak domácí, jenž v Asii slouží jako jezdecké zvíře a používá se i v zápřahu k obdělávání polí. Zjistili jsme, že v Tibetu slouží jako dopravní prostředek, zdroj masa, mléka, srsti, kůže, ale i trusu, který je po usušení používán k topení.

Nejdále od nás se pásla koza domácí kamerunská spolu s ovcí domácí a nechyběl zde ani osel domácí. Kozy jsme ponechali svému osudu a zamířili k zdejší velké atrakci. Největším zážitkem v ZOO parku Vyškov pro nás byla totiž asi návštěva Babiččina dvorečku, který dokonale navozuje atmosféru venkovského selského dvorku. Přišli jsme zde do přímého kontaktu s kozami, ovcemi či prasaty. Mohli jsme si je bez obav pohladit, i když některé exempláře v nás vyvolávaly respekt, zejména ty rohaté potvory. Využili jsme také možnost zakoupit si krmení, kterým jsme chtěli zvířata spravedlivě podělit. A že spravedlnost neexistuje jsme se přesvědčili i zde, neboť nejdrzejší kozy se k nám seběhly a všechno krmení nám snědly. Inu nadarmo se neříká, že je někdo mlsný jako koza.

Zoopark Vyškov - Velbloud dvouhrbý

Potom přišla na řadu drůbež. V dlouhém pavilonu jsme si prohlédli krůtu, kohouta, slepice, různé druhy kura a další podobná domácí zvířata. Naproti drůbeže jsme uviděli králíkárnu, ke které jsme se hned vydali. V kotcích jsme viděli různě zbarvené ušáky, kteří nás pobavili svým ňufáním. Vedle králíkárny jsme nahlédli do ohrazeného výběhu pro nutrii. Dozvěděli jsme se, že tento hlodavec z Jižní Ameriky žije na břehu jezer a řek a že je její maso tak libové a lehce stravitelné, že se hodí jako výživa pro nemocné.

Po chvilce jsme již kráčeli kolem stájí a výběhů pro koně. V dálce pod střechou, která sympatické kopytníky chránila před sluncem, jsme zahlédli koně fjordského, který byl vyšlechtěn v Norsku, kde byl až do tohoto století nepostradatelným pomocníkem při stahování dřeva. Zjistili jsme, že dnes je často chován v Dánsku a Německu spíše pro jezdecké účely. Dalším koněm, kterého jsme spatřili, byl domácí shirský, jenž byl vyšlechtěn v Anglii v 19. století z původních anglických, flanderských a fríských koní. Přečetli jsme si, že se dříve hojně využíval v zemědělství a dnes spíš bývá častým účastníkem výstav a soutěží v orbě, případně ve městech rozváží sudy s pivem. Zaujalo nás, že velikost kopyt dospělých koní připomínají talíře a protože shirský kůň má mimořádnou sílu, tak pár těchto koní údajně utáhne až 50 tun nákladu. Dětem se nejvíce líbil pony shetlandský, čemuž jsme se nedivili, když se dnes používá jako jízdní kůň pro naše potomky. Dříve byl ovšem používán i pro práci v dolech, což nám nepřipadalo vůbec divné, vzhledem k jeho velikosti a síle.

Zoopark Vyškov - babiččin dvoreček - prasata

Následně jsme kráčeli mezi několika voliérami s exotickými ptáky. Postupně jsme zde viděli různé papoušky. Svými barvami se nás snažil okouzlit třeba alexandr čínský, kanár domácí, korela chocholatá či papoušek vlnkovaný. Dále jsme zde viděli různé druhy bažantů, perličky, kachničku mandarínskou, jeřába panenského nebo křepelku japonskou. Našemu zraku neunikla ani želva nádherná a želva žlutohnědá.

V rohu zahrady jsme narazili na krásný hanácký statek. Byl bohužel zavřený a tak jsme pokračovali dál. Vedle statku se povaloval skot skotský náhorní, což je primitivní plemeno tura domácího ze Skotska a Hebridských ostrovů. Nepřekvapilo nás, že ve své domovině je díky nenáročnosti a otužilosti důležitým hospodářským zvířetem, chovaným pro maso, který prý chutná jako zvěřina.

Zoopark Vyškov - babiččin dvoreček - koza

Dalším zástupcem skotu byl stepní uherský, jenž byl domestikován v Uhrách už před osídlením Maďary. Přečetli jsme si, že je to silný, rychlý a vytrvalý tvor, který byl využíván téměř výhradně jako pracovní zvíře. Dále jsme se dozvěděli, že je velmi otužilý a odolný vůči nemocem a svědčí mu zvláště horké a suché podnebí.

Vedle jsme postával jak domácí, o kterém už byla řeč. Popošli jsme tedy dál a prohlédli si další zvíře tohoto druhu. Byl jím zebu zakrslý, který má nápadný hrb na hřbetě, který je složen z tukové tkáně a slouží k podobnému účelu jako hrb velbloudů.

K nejrozšířenějším domácím zvířatům na světě patří buvol domácí, kterého jsme viděli vzápětí. Nepřekvapilo nás, že obývá teplé oblasti s dostatkem vody a že je dobrý tahoun.

Zoopark Vyškov - babiččin dvoreček - koza

Potom jsme vyměnili skoty za lamu krotkou, která vznikla v Peru domestikací divoké lamy guanako. Zaujalo nás, že se dodnes používá k přepravě nákladů ve vysokohorských oblastech And. Unese však jen 50 kg, takže se nedá použít k jízdě. Docela nás překvapilo, že se chová i pro chutné maso, které se solené suší na slunci a říká se mu "charqui". Ještěže jsme u ní nebyli moc blízko, protože svou nespokojenost dávají lamy najevo pliváním natrávené potravy přímo do obličeje toho, kdo je rozzlobil. A my jsme opravdu netušili, jakou má lama dnes náladu.

Vedle lamy postával nandu pampový, který v přírodě tvoří malé skupiny. Dozvěděli jsme se, že samice je světlejší, ale o vejce i mláďata, která se rodí pruhovaná, se stará samec. Inu vzorný táta, kterého děvčata najdou v pampách Jižní Ameriky.

Pak jsme s dětmi zamířili na dětské hřiště a po chvilce jsme se vrátili k pokladnám a počkali zde na silniční vláček, který nás odvezl do dinoparku.

Zoopark Vyškov - babiččin dvoreček

Ve vyškovské zoo jsme viděli větší část z více než sto třicet druhů a plemen zvířat z celého světa. Během prohlídky jsme brzy poznali, že je zaměřena převážně na chov domácích a hospodářských zvířat z různých kontinentů.

 

Kompletní fotogalerie je zde 

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Vyskov_-_zoologicka_zahrada/

 

Historie : 

ZOO ve Vyškově vzniklo roku 1965, kdy zde byl založen panem Zdeňkem Sokolíčkem zvířecí koutek a již za půl roku byl před očima stovek prvních návštěvníků slavnostně otevřen. Vše bylo provedeno svépomocí v tehdejší "dobrovolné" akci "Z", jak dokumentuje mnoho výstřižků z tisku i dochovaných fotografií. Zdeněk Sokolíček byl neúnavným nadšencem a propagátorem chovu ohrožených druhů živočichů a přenášel svou lásku ke zvířatům na děti a mládež. Přispěl k tomu, že zookoutek se stával známým po celé republice i v zahraničí a navštěvovalo ho mnoho populárních osobností - o tom svědčí jeho dochované návštěvnické deníky.

Již od svého vzniku se Koutek živé přírody zaměřil na chov drobných domácích i divoce žijících živočichů z celého světa. Nebylo jednoduché v tehdejší době, nepřející mnoho výjezdům a kontaktům se zahraničím, získávat zvířata z cizích zemí, a tak se postupně začala orientace tohoto zoologického zařízení zaměřovat na primitivní a původní domácí zvířata. Vždyť bez cílevědomé chovatelské práce by zřejmě mnohá plemena i druhy dnes již vymizely.

Během svého trvání procházela zahrada obdobím rozkvětu, ale i doslova živoření, a zřejmě nejkritičtějším byl rok 1990. Právě tehdy se rozhodovalo, zda zdevastovanou zahradu, která sloužila převážně jako zimoviště pro zvířata z cirkusů a zvěřinců, zrušit nebo právě naopak do ní investovat nemalé prostředky a zachovat ji. Naštěstí pro dnešní návštěvníky zvítězil zdravý rozum a byla zvolena druhá varianta. Od této doby se datuje existence novodobé zoologické zahrady její následný rozvoji a zvelebení.

Příchodem nového ředitele Josefa Kachlíka se počal v plné míře realizovat záměr vybudovat z této zahrady moderní zoo, zaměřenou na chov primitivních druhů a plemen domácích zvířat z celého světa. Roku 1996 tak vznikl oblíbený Babiččin dvoreček, kde přicházejí návštěvníci do přímého kontaktu s chovanými domácími zvířaty, o tři roky později byla postavena budova s výukovým sálem a veterinární ošetřovna.

Na přelomu tisíciletí vznikly výběhy a obytné stáje srubového typu pro velká zvířata a roku 2006 výběhy pro velká zvířata Afriky, Asie a Jižní Ameriky, nový vstupní areálu s pokladnou, sociálním zázemím pro veřejnost a prodejnou suvenýrů, dále velkokapacitní parkoviště, vyhlídkové terasy a dětské hřiště. O dva roky později se dočkali svého pavilonu hrabaví ptáci, od roku 2009 přibyla expozice kočky sibiřské, od roku 2010 se zde na sluníčku vyhřívá lemur kata a od roku 2011 zde stojí průchozí ptačí voliéra.

Od června 2011 je v areálu zooparku v provozu nové centrum environmentální výchovy Hanácký statek. Také tam pořádá Zoopark Vyškov během celého roku pro veřejnost mnoho kulturně-vzdělávacích a zábavních akcí. Roku 2014 byla vystavěna nová expozice koček bengálských.

Historie čerpána z webu

https://www.zoo-vyskov.cz

Zoologická zahrada ve Vyškově je držitelem turistické zámky č.822

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/zoo-park-vyskov-c822

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Statistiky

Online: 2
Celkem: 1642
Měsíc: 677
Den: 35