Brno - hvězdárna a planetárium
Hvězdárna se nachází při západním okraji čtvrtě Veveří, na vrcholu kopce Kraví hora. Nejstarší částí areálu hvězdárny a planetária v Brně se stala hvězdárna, jejíž výstavba začala roku 1948 a její dvojice samostatných kopulí měří v průměru šest metrů. Byly dostavěny roku 1953 a o šest let později byla otevřena budova s přednáškovým sálem a malým projekčním planetáriem. Roku 1991 bylo do provozu uvedeno velké projekční planetárium firmy Carl Zeiss Jena typu Spacemaster, jehož základní kámen byl položen v polovině 80. let a hned se stalo hlavní atrakcí hvězdárny. V provozu bylo v letech 1991 a 2013 a bylo umístěné v kopuli o průměru 17,5 metru, na kterou se promítalo devět tisíc hvězd, dvacet mlhovin i hvězdokup a řada těles sluneční soustavy. Navíc jej doplňovaly speciální datové projektory, rozsáhlá zvuková i světelná aparatura. Přístroj projekčního planetária byl netradičně umístěn na hydraulické plošině, takže jej šlo dle potřeby zasunout do suterénních prostor.
Hvězdárna a planetárium v Brně byla naším cílem již několikrát a pokaždé se nám zde velmi líbilo. Poprvé jsme na kopec Kraví Hora, na němž byla obě budovy postaveny, zavítali na jaře jednoho roku. Auto jsme zaparkovali nedaleko parku u hvězdárny a již za tmy jsme se vydali do pokladny planetária. Koupili jsme vstupenku na pořad o Novém Zélandu a protože jsme měli ještě čas, dali jsme si kávu z automatu a přečetli si informace o historii hvězdárny a planetária.
Potom jsme čekali na šestou hodinou večerní, kdy jsme se odebrali do sálu velkého planetária. Po pár minutách čekání jsme se dočkali a shlédli pořad o Novém Zélandu pod umělou oblohou planetária. Krásy této pro nás vzdálené země jsme shlédli prostřednictvím fotografií, schémat, mapek, ale také pomocí zajímavých zvuků a poutavého komentáře. Ocitli jsme se tak na obou ostrovech Nového Zélandu, poznali jejich vysokohorská pásma, ledovce, aktivní sopky, gejzíry, písčité pláže, vodopády, hluboké lesy, ale také úžasnou noční oblohu. Při fiktivním přeplouvání z jednoho ostrova na druhý jsme pak upřeli svůj zrak na noční oblohu a cestopisný pořad se na chvíli změnil v malou astronomickou přednášku o hvězdách. Dozvěděli jsme se, co bylo možné vidět v těchto dnech vidět na naší obloze a co na jižní polokouli. Potom jsme se vrátili zpět na Nový Zéland a dodívali se na film.
Po skončení hodinového pořadu jsme se odebrali do hvězdárny na pozorování noční oblohy. Museli jsme však počkat do osmi hodin než program začne a v uvedený čas jsme se odebrali na střechu hvězdárny. Několika dalekohledy jsme pozorovali Měsíc, hvězdy či Mars, ale nejvíc se nám líbil Saturn se svým prstencem. Postupně nám byla v březnovém večeru zima a dcera byla při pozorování hvězd unavená, takže jsme se rozloučili s naším průvodcem po obloze, opustili hvězdárnu a vrátili jsme se k autu. Domů do Olomouce jsme se po celodenním výletu vrátili v deset večer.
Podruhé jsme na Kraví Horu vydali pro změnu na podzim téhož roku. Auto jsme opět nechali u parku, ale na jiném místě a vydali se do pokladny planetária. Po chvilce čekání jsme zase od šesti hodin večer shlédli zajímavý pořad, který se tentokrát týkal dobývání planety Mars. Velké planetárium, v němž jsme se nacházeli, nás ani tentokrát nezklamalo. Znova jsme na stropě sálu pozorovali hvězdnou oblohu v reálné podobě, takže zážitek jsme měli úžasný. Po hodinovém filmu jsme odjeli domů do Olomouce a po cestě jsme se za Vyškovem zdrželi hodinu na dálnici, protože se zde stala nehoda.
Potřetí jsme do planetária opět přijeli autem na jaře po půl roce, které jsme zaparkovali téměř na stejném místě jako při druhé návštěvě. Pak jsme se vydali do pokladny. Tentokrát jsme zde získali i razítko do památníku a pak jsme se již těšili na další hodinový pořad, jenž byl tentokrát o planetě Saturn. Poprvé se zde vysílaly pohyblivé obrázky, nejen fotografie jako při našich dvou předchozích návštěvách. Dozvěděli jsme se z čeho je složen prstenec okolo planety a také o měsících, které kolem Saturnu obíhají. Na hvězdárnu jsme ani tentokrát nešli a vrátili se k autu, kterým jsme po dálnici domů domů do Olomouce dorazili naštěstí bez problémů.
Čtvrtá návštěva planetária proběhla na jaře opět o šest měsíců později. I tentokrát jsme sem přijeli autem, které jsme opět nechali u parku na Kraví Hoře. Následně jsme zamířili do pokladny planetária a protože jsme se zdrželi v brněnském nákupním středisku, měli jsme docela naspěch. Naštěstí jsme nový pořad v planetáriu stihli. V tento den jsme shlédli hodinový film, který nám objasnil vznik vesmíru, i když v nás vyvolal více otázek, než jsme dostali odpovědí. Každopádně další pořad nás opět zaujal. Pozorování hvězd jsme si nechali na jinou noc a když jsme se vrátili k autu, odjeli jsme opět bez problémů domů do Olomouce.
Popáté jsme planetárium navštívili o osm let později po desetikilometrové procházce v okolí Bílovic nad Svitavou. V odpoledních hodinách jsme zaparkovali na Tůmově ulici přímo pod Kraví horou a vyšlapali nahoru na kopec. Přivítaly nás staré známé kopule na okraji, ale jinak se prostředí okolo hlavní budovy a také uvnitř zcela změnilo. Pár roků jsme zde už nebyli a protože zde v letech 2009 až 2011 proběhla velká rekonstrukce, měli jsme opět důvod hvězdárnu navštívit.
Před budovu nás zaujala pro nás nová vědecká stezka, kterou jsme si museli prostě projít. Začali jsme prohlídkou bílého vozítka z Marsu, které jsme si prolezli i zevnitř. Vzápětí jsme na meteostanici zjistili aktuální, nejvyšší a nejnižší teplotu toho dne, včetně síly větru, vlhkosti a tlaku. Nad meteostanicí jsme na vyvýšené plošině objevili dvojici dalekohledů mířících o obloze, přičemž se z jednoho vyklubal kaleidoskop.
Každopádně jsme v nich nic neviděli a tak jsme pokračovali dál k planetárnímu siloměru, kde jsme si vyzkoušeli, kolik váží stejný předmět na různých planetách. Zatímco většinou bylo závaží lehké jako pověstné pírko nebo se dalo zvednout v pohodě, na některých planetách jsme s ním ani nehnuli. Po zajímavé zkušenosti s gravitací jsme se přesunuli k planetární váze, na kterou jsme si stoupli a zjistili, kolik bychom vážili na různých planetách, hvězdách či planetkách.
Vedle jsme si vyzkoušeli zvukovod a nahlédli do krasohledu. Následně jsme se zamířili k pixelové stěně, kde si synek chtěl vytlačit svou přezdívku a získat tak bod za virtuální keš. Bohužel sem pořád někdo chodil a tak jsme pokus vzdali a navíc nás tlačil čas, protože se blížila sedmnáctá hodina a tím pádem začátek promítání filmu o Moravě ve velkém planetáriu.
Vešli jsme tedy do budovy, v pokladně koupili vstupenky na daný pořad a v šatně jsme si odložili bundy. Pak jsme v prodejně suvenýrů získali razítko do památníku a v chodbě u přednáškové sálu jsme se vyfotili na Měsíci. Bylo to možné díky pěkné projekci na stěnu sálu a vtipně umístěné kamery, která nás na povrch našeho souputníka virtuálně přenesla.
Poté si někteří z nás koupili v automatu kávu a čokoládu, kterou jsme jen tak tak stačili vypít, protože začal pořad Morava 360 ° v sále zvaném digitárium. Jak název napovídá, tentokrát jsme zde neviděli žádné záběry z vesmíru, ale z Jižní Moravy. Záběry natáčel Pavel Karas zrcadlovkou rok a půl a protože jsme tento kouzelný kout naší země dobře znali z nespočtu výletů a dovolených, velice jsme se těšili na netradiční pohledy umocněné kopulí planetária.
Celým čtyřicetiminutovým dokumentem nás provázel hlas Bolka Polívky, moravského patriota, což si myslím bylo zvoleno velmi vhodně. Jeho komentář vyzněl pěkně, vkusně obohatil netradiční záběry z dronu, který nesl již zmíněný fotoaparát a sem tam zaznělo i něco vtipného. Spoustu míst, kde se natáčelo jsme již znali, ale ne z takové pohledu. Znovu jsme si připomenuli návštěvy třeba poutního kostela Panny Marie ve Křtinách, Macochy, Punkevních jeskyní, Pálavy s hrady Děvičky a Sirotčího hrádku, krásné záběry byly z bývalého Mušova či Novomlýnských nádrží.
Také jsme si zavzpomínali na prohlídku památek v Brně, jako třeba na kostel svatého Petra a Pavla, známého z desetikoruny, zajímavou Stránskou skálu a vtipné pro nás bylo dívat se na vysílač Hády, nedaleko něhož jsme před pár desítkami minut zrovna byli. Jediné co by se dalo vyčítat bylo to, že bylo nemožné dívat se na celou plochu kopule, na to lidské oči prostě nestačily a také se nám točila hlava. Každopádně to bylo pro nás zážitek a přáli bychom si více takových pořadů z naší krásné české země.
Když pořad skončil, chtěli jsme se jít podívat do exploratoria a ponořit se do říše mlhovin, zářícího plynu a prachu. Expozice v suterénu byla ale zavřená, vstupní hala setmělá a tak jsme pochopili, že zaměstnanci hvězdárny chtějí jít domů. Vyzvedli jsme si tedy naše svršky v šatně a vyšli ven před budovu. Okamžitě jsme zamířili k pixelové protlačovací stěně, kde synek konečně splnil svůj geokešinkový úkol. Tím jsme také završili náš výlet do Brna a jeho okolí a spokojeni jsme se vrátili domů do Olomouce bez jakýkoliv problémů na dálnici.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Brno_-_hvezdarna_a_planetarium
Historie :
Hvězdárna se nachází při západním okraji čtvrtě Veveří, na vrcholu kopce Kraví hora. Nejstarší částí areálu hvězdárny a planetária v Brně se stala hvězdárna, jejíž výstavba začala roku 1948 a její dvojice samostatných kopulí měří v průměru šest metrů. Byly dostavěny roku 1953 a o šest let později byla otevřena budova s přednáškovým sálem a malým projekčním planetáriem.
Roku 1991 bylo do provozu uvedeno velké projekční planetárium firmy Carl Zeiss Jena typu Spacemaster, jehož základní kámen byl položen v polovině 80. let a hned se stalo hlavní atrakcí hvězdárny. V provozu bylo v letech 1991 a 2013 a bylo umístěné v kopuli o průměru 17,5 metru, na kterou se promítalo devět tisíc hvězd, dvacet mlhovin i hvězdokup a řada těles sluneční soustavy. Navíc jej doplňovaly speciální datové projektory, rozsáhlá zvuková i světelná aparatura. Přístroj projekčního planetária byl netradičně umístěn na hydraulické plošině, takže jej šlo dle potřeby zasunout do suterénních prostor.
Toto planetárium ukončilo provoz na konci března 2013, po čemž následovala přestavba velké kopule, ve které bylo nově nainstalováno hybridní planetárium v podobě malého analogového projektoru uprostřed sálu a digitálních projektorů po jeho obvodu tzv. digitárium. Brněnská hvězdárna má nyní navíc jedno nadzemní i podzemní patro. V suterénu si můžete prohlédnout dlouhodobé výstavy, dotknout se meteoritů či porovnat svou váhu na kosmických vahách a zjistit, kolik by jste vážili na Měsíci nebo Marsu.
Historie čerpána z webu
Hvězdárna a planetárium v Brně je držitelem turistické známky č.1276.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/hvezdarna-a-planetarium-mikulase-kopernika-v-brne-c1276
