Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsme navštívili Bohutice a pak nás přivítal Miroslav

Jeden podzimní den jsme z rodinných důvodů odjeli k našim příbuzným do Moravského Krumlova a když jsme svou návštěvu ukončili, vyvstala otázka, jak naložíme s volným odpoledním časem. Domů se nám ještě nechtělo a počasí nám docela přálo, jenže samotné město Moravský Krumlov jsme měli již prochozené skrz naskrz. Pohled do mapy nám pak prozradil dvě bílá místa, jenž naše nohy ještě neprošlapaly a které se nacházely jen pár kilometrů od nás. Prvním z nich byla obec Bohutice, obklopená sady s meruňkami a vinnou révou a druhým městečko Miroslav, kam jsme zamířili následovně. Shodou okolností stál na obou místech zámek a nejprve jsme navštívili ten v Bohuticích, před nímž jsme zaparkovali naše auto. Další řádky popisují naše jihomoravské putování. 

article preview

Jeden podzimní den jsme z rodinných důvodů odjeli k našim příbuzným do Moravského Krumlova a když jsme svou návštěvu ukončili, vyvstala otázka, jak naložíme s volným odpoledním časem. Domů se nám ještě nechtělo a počasí nám docela přálo, jenže samotné město Moravský Krumlov jsme měli již prochozené skrz naskrz. Pohled do mapy nám pak prozradil dvě bílá místa, jenž naše nohy ještě neprošlapaly a které se nacházely jen pár kilometrů od nás.

mapa Bohutice a Miroslav

Prvním z nich byla obec Bohutice, obklopená sady s meruňkami a vinnou révou a druhým městečko Miroslav, kam jsme zamířili následovně. Shodou okolností stál na obou místech zámek a nejprve jsme navštívili ten v Bohuticích, před nímž jsme zaparkovali naše auto. Vzápětí jsme vstupní bránou vešli na nádvoří, kde zrovna komedianti balili své pouťové atrakce. Výrazně nám tak narušili pohled na renesančně - barokní dvoupatrovou budovu, na které se nám nejvíce líbily arkádové ochozy, jež vznikly na konci šestnáctého nebo na počátku sedmnáctého století.

zámek Bohutice - arkády

Ty byly v přízemí členěny masivními kamennými hranolovými pilíři, v prvním a druhém patře pak jemnějšími toskánskými sloupy. Nalevo jsme spatřili o mnoho méně výstavné západní barokní křídlo, které v polovině 18. století nechali přistavět tehdejší majitelé zámku Jezuité. My jsme však vešli do vedlejšího křídla z poloviny 16. století s již zmíněnými arkádami a vystoupali do prvního patra. Zde jsme našli pokladnu, ve které jsme si koupili vstupenku, turistickou známku a také jsme získali razítko do památníku.

zámek Bohutice - křídlo bez arkád

Následně nás pokladní odvedla o patro výše, kam byla po roce 2007 umístěna unikátní expozice 48 soch křížové cesty, vytvořených z cedrového a lipového dřeva. Průvodkyně nám řekla, že před druhou světovou válkou měly být sochy součástí parku s kapličkami a křížovou cestou, ale válečné události a poté komunisté zamýšlenému projektu vystavily stopku. Dále nám řekla ještě pár dalších informací a pak se s námi rozloučila a odešla zpět do pokladny. Sami jsme si tak v klidu prošli všech čtrnáct zastavení křížové cesty s krásnými sochami vyrobenými z kvalitního dřeva libanonských cedrů.

zámek Bohutice - křížová cesta

Některé z nich však byly zhotoveny z lipového dřeva a tyto kousky pak byly poškozeny vlhkostí, červotočem a dalšími nepříznivými vlivy. Na prvním zastavení jsme shlédli postavu sedícího Piláta, Ježíše spoutaného provazem a postavu nesoucí identifikační standartu římských legií. Na druhém zastavení pak Ježíš Kristus od dvojice biřiců dostal kříž a trojici doplňoval klečící truhlář, opírající se rukou o bedýnku s nářadím. Poté jsme spatřili scénu, zobrazující první z trojice pádů Krista pod tíhou kříže, nad nímž stála dvojice biřiců, z nichž jeden přidržoval Ježíšovi kříž, zatímco druhý mu chtěl dát ránu bičem.

zámek Bohutice - křížová cesta

U čtvrtého zastavení jsme se stali svědky setkání Krista s Pannou Marií coby posledního rozloučení matky se synem. Před Ježíšem pak kráčel biřic a za ním jsme uviděli svatého Jana ponořeného do hluboké modlitby. Vedle se pak nacházela scéna, kde jsme si prohlédli postavu dítěte, za kterým šel Ježíš a obchodník z Kyrény jménem Šimon, který mu pomáhal nést kříž. Na šestém zastavení jsme poznali dívku Veroniku, která lněnou rouškou Ježíši  pot z obličeje, čímž prý vytvořila jeho pravý, lidskou rukou nevytvořený obraz. Podobu Kristova obličeje jsme uviděli na roušce, kterou Veronika držela ve svých předpažených rukách. Za touto dvojicí pak stál voják s kopím v ruce.

zámek Bohutice - křížová cesta

Následoval druhý Ježíšův pád pod křížem, nad kterým se skláněla dvojice biřiců. Na osmém zastavení Ježíš potkal plačící dvě ženy, vedle níž stála další postava ženy, zahalená do modrého pláště a nechyběl ani chlapec nesoucí tabulku s nápisem, že Ježíš se stal židovským králem. Pak přišel třetí Ježíšův pád na zem s nezbytnou dvojicí biřiců. Při desátém zastavení dva biřicové po příchodu na Golgotu strhávali z Krista jeho šaty. A při jedenáctém sedícího Ježíše držel jeden z biřiců, zatímco druhý se rozmachoval kladivem. Celé dění pak pozoroval s rukama za zády tajný Ježíšův učedník a člen židovské rady Josef z Arimatie.

zámek Bohutice - křížová cesta

Poslední okamžik života Ježíše Krista jsme spatřili v klasické scéně, přibitého čtyřmi hřeby za ruce a nohy na vztyčeném kříži. U paty kříže pak stála Panna Marie se skloněnou hlavou a zalomenýma rukama a vedle pak byl svatý Jan. Na předposledním zastavení jsme uviděli mrtvé Ježíšovo tělo, jehož hlavu držela pod křížem Panna Marie. Po stranách pak byla dvojice choulících se a klečících postav, představující svatého Jana a Máří Magdalenu.

zámek Bohutice - křížová cesta

Poslední čtrnáctá scéna nám pak ukázala na plátně položené tělo Ježíše Krista, k němuž se skláněla Panna Marie a oběma rukama přidržovala synovu hlavu. Hned vedle ní držel cípy látky svatý Jan a na opačné straně se skláněla Máří Magdalena. Vedle ní jsme spatřili další dvě postavy, z nichž by jeden z nich mohl být považován za Josefa z Arimatie, jenž si údajně měl vyžádat u samotného Piláta mrtvé tělo Kristovo.

zámek Bohutice - křížová cesta

Když jsme si prohlédli poslední zastavení, vrátili jsme se přes několik místností na začátek prohlídky a po schodech sešli dolů do pokladny. Poděkovali jsme paní průvodkyni na prohlídku a sestoupili dolů na nádvoří. Poté jsme vešli do místnosti v přízemí, v níž nás uchvátila křížová klenba, ze které visely dva nádherné lustry. Na stěnách jsme si pak prohlédli informační tabule s fotkami o křížové cestě, kterou jsme před chvíli viděli na vlastní oči. Vzápětí jsme se vydali ke kašně se sochou svatého Floriána z poloviny 18. století a poté jsme si postupně zvenku prohlédli čtyři zámecké sklepy pojmenované po čtyřech svatých, kterými byli svatí Václav, Michael, Jan a Florian.

zámek Bohutice - expozice

Na nádvoří jsme také našli novější budovu domova důchodců, ale více nás zajímalo severní zámecké křídlo, z něhož jsme před chvílí vyšli ven. Na jedné straně jsme si prohlíželi již zmíněné arkády ze 16. století, ale z té druhé jsme bezpečně poznali znaky původní tvrze. Tím jsme završili obhlídku zámku a bránou jsme opět vyšli ven na ulici. Nikam jsme však nejeli, protože jsme se věnovali vedle stojícímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie, postaveném v letech 1867 - 1869 vedle zámku.

zámek Bohutice

Kvůli lepšímu vyfocení čelní strany kostela jsme stáli na chodníku na druhé straně silnice, odkud jsme také shlédli celé průčelí. Kostel v letech 2009 - 2011 prošel kompletní obnovou a tak fasáda i jehlancová střecha zakončená pozlaceným křížem úplně zářily. Na každé straně čtyřboké věže jsme spatřili dvojici úzkých okének, prosvětlující zvonicové patro a o něco níže pak bylo ještě jedno malé kulaté okénko.

Bohutice - Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Horní stranu průčelí zdobil tympanon s vyobrazením Božího oka a zlatým nápisem Pojďme, klanějme se Hospodinu ! Na čelní straně jsme napočítali čtyři pilastry s prolisy, mezi nimiž byly dva výklenky bez soch a uprostřed pak byl samozřejmě vchod, k němuž jsme po chvíli zamířili. Napravo ode dveří jsme minuli kříž s Kristem a pak jsme již přišli ke vchodu s mříží, přes kterou jsme nahlédli do interiéru.

Bohutice - Kostel Nanebevzetí Panny MarieBohutice - Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Bylo vidět, že i vnitřní prostory kostela prošly nedávno obnovou a tak jsme mohli obdivovat lavice, oratoř, několik svatých obrazů, hlavní oltář či boční oltář ze 3. čtvrtiny 18. století s pozdně gotickou sochou světice. Následně jsme se vydali kolem boku lodi a napočítali na něm šestici pilastrů s pěti poli. V prvním byla dvojice malých kruhových okének nad sebou a v dalších čtyřech vysoké okna s horním obloukem.

Bohutice - Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Minuli jsme boční vchod v posledním poli a stanuli u lichoběžníkového presbytáře s další dvojicí kruhových okének. Kněžiště prosvětlovala tři vysoká okna s obloukem, z nichž dvě byla zdobena vitrážemi s postavami svatých. V zadní části jsme zakončili naši obhlídku kostela a vrátili se k autu, kterým jsme odjeli za další pamětihodností v Bohuticích. Tou bylo místo na okraji vesnice, kde o několik desítek let dříve stávaly sochy z křížové cesty, kterou jsme před několika minutami viděli na zámku.

Bohutice - Lurdská jeskyně

Auto jsme zaparkovali v bezprostřední blízkosti areálu a vydali se na jeho obhlídku. Asfaltová silnička nás dovedla k trojici toskánských sloupů, před nimiž jsme spatřili bustu faráře Práška, který se před druhou světovou válkou nejvíce zasloužil o vybudování velkolepé křížové cesty se sochami v životní velikosti. V době naší návštěvy jsme tu byli úplně sami, ale podle dobových pramenů přicházely v době pouti do Bohutic tisícové davy věřících.

Bohutice - Lurdská jeskyně

Vzápětí jsme došli k přírodnímu skalnímu převisu, který byl zaklenutím upraven pro vybudování centrální části Lurdské jeskyně, která byla vysvěcena roku 1928. Vznikly tak tři výklenky v kamenné zdi, přičemž v levé nice jsme objevili sošku žehnajícího Ježíše Krista, u které pak visely tři tabulky s poděkováním věřících za navrácení zdraví.

Bohutice - Lurdská jeskyně

V hlavním středním výklenku pak stála takzvaná menza oltáře z nádherného bílého kararského mramoru. Ten byl chráněn železným plotem, za nímž jsme kromě oltáře s květinami uviděli ještě sošku klečící ženy v modrém plášti. Ve výklenku vpravo pak byla kopie lurdské sochy Panny Marie v bílo - modrém šatu se žehnajícími rukama. Před jeskyní jsme narazili na několik laviček, jejichž nabídku na posezení jsme odmítli a po silničce šli dál.

Bohutice - Lurdská jeskyně

Mírné stoupání nás dovedlo do zatáčky, za kterou pokračovala asfaltová silnička k místnímu hřbitovu, kam jsme ale již nešli. Vrátili jsme se tedy zpět k našemu autu a následně jsme odjeli do nedalekého městečka Miroslav, kde jsme navštívili další zámek s poněkud netradiční expozicí. Naše auto jsme zaparkovali na okraji silně frekventované silnici, vedoucí kolem zámku, k němuž jsme se vzápětí vydali. Vstupní bránou jsme vešli dovnitř zámeckého areálu a bývalé šlechtické sídlo se před námi okamžitě objevilo.

zámek Miroslav

Nebyla to však žádná výstavní budova ve stylu Hluboké nad Vltavou nebo Lednice, protože zámek Miroslav vznikl složitějším vývojem z původní gotické tvrze, označované někdy v písemných pramenech dokonce jako hrad. Nám připadal jako veliká šišatá tvrz s dalšími přistavěnými paláci, díky čemuž neměl pravidelný tvar. Kráčeli jsme po chodníku mírně do kopce a prohlíželi si vysoké zámecké zdi, za nimiž by mohly být klidně čtyři podlaží. Bylo nám tedy divné, že jsme napočítali jen dvě řady oken nad sebou, navíc spodní byla menší než o ty patro výše.

zámek Miroslav

O pár metrů dál jsme se zastavili u sochy kněžny Miroslavy, která nechala podle pověsti vodní tvrz postavit na malé skále uprostřed bažin již kolem roku 912. Takové datum nám nicméně nepřipadlo pravděpodobné a od průvodce jsme se později dozvěděli, že první písemná zmínka o zdejší tvrzi pochází až z roku 1387. Každopádně se nám líbilo umístění sochy na jakémsi kamenném kruhovém podstavci připomínajícím studnu a krásné květiny okolo uměleckého díla. U sochy začínal zámek obíhat obezděný příkop, chránící obyvatele sídla před nevítanými návštěvníky.

zámek Miroslav

Nás zajímalo ale východní křídlo, na němž nás zaujal malý arkýř a vedle něj bývalá renesanční vstupní brána, k níž se přicházelo po padacím mostě. Nás však silnička dovedla k mnohem pohodlnějšímu kamennému mostu, překlenující nejužší místo zámeckého příkopu. Na mostě jsme se chvíli zastavili a dívali se dolů do příkopu a na masívní zeď s opěráky. Při prozkoumávání této části starého hradu jsme si všimli zazděného gotického bývalého vchodu do zámku, před nímž byl podpěrný sloup přistavěný ke zdivu. Průvodce nám později řekl, že zde býval také padací most, po němž se vodily koně do stáje.

zámek Miroslav

Poté jsme se již otočili k současnému vchodu čili barokní bráně, nad níž jsme si prohlédli desku s erbem Louckého kláštera ve Znojmě, kterému zámek v letech 1692 - 1784 patřil. Následně jsme vešli na malý dvorek, kde se vpravo nacházely zmíněné bývalé stáje, do nichž tentokrát byly dveře otevřené. Této neodolatelné nabídky jsme využili a vstoupili dovnitř, ale žádné koně jsme zde nenašli. Zato kolem nás bylo plno pálených cihel se značkami výrobců, které jsme viděli o rok dříve v rámci výstavy v muzeu ve Vysokém Mýtě. Po chvilce jsme se vrátili na první nádvoří a zamířili k pokladně.

zámek Miroslav

Po cestě jsme si prohlédli hodně starý dřevěný kříž na zdi, ale více nás zaujal samotný portál do renesančního paláce Valečských z Mírova, kde se pokladna nacházela. Vstup byl totiž v oblouku nad našimi hlavami zdobený postavami dvou biřiců, které lze datovat do doby krále Vladislava Jagellonského. U nich jsme našli erby Valečských z Mírova a dole u země dvě lví hlavy. Pak jsme již vstoupili do místnosti s pokladnou, kde jsme si koupili vstupenky, turistickou známku a také jsme získali razítko do památníku.

zámek Miroslav

Do začátku prohlídky zbývalo asi deset minut, které jsme strávili prohlížení paláců na prvním nádvoří. Když konečně průvodce přišel, zkontroloval vstupenky a pak jsme se turniketem protáhli na začátek prohlídkové trasy. Vzápětí jsme prošli valeně zaklenutým průchodem na druhé nádvoří trojúhelníkového půdorysu. Kolem nás se tyčily vysoké gotické budovy bývalé tvrze s nejvyšším renesančním patrem. Průvodce nás upozornil na skálu, viditelnou na části nádvoří, na které byla tvrz ve středověku postavena.

zámek Miroslav

Vyslechli jsme si také kompletní historii zámku a pak jsme dveřmi v přízemí vstoupili do prostor bytu žalářníka, kde jsme shlédli první výstavu. V úvodní místnosti jsme obdivovali cennou sklípkovou klenbu nepravidelného tvaru, prohlédli si staré fotografie zámku a na stole jsme našli váhy, knihy, lahve a další potřeby lékárníka. Ve vedlejší místnosti jsme pak viděli předměty běžné potřeby jako byla valcha, necky, stará žehlička, dřevěná pračka a další věci. Na staré fotografii na nás hleděl manželský pár, ale pravděpodobně se nejednalo o zmíněného strážce vězňů a jeho paní.

zámek Miroslav

Také v sousedním pokoji se nacházela klenutá klenba, ale dlažbu vystřídala dřevěná podlaha. Viděli jsme tady jídelní stůl s lavicemi, truhlu s biblí a křížkem, svědčící o tom, že i žalářník byl věřící člověk. Pak jsme potkali i majitele bytu, ale samozřejmě se jednalo pouze o figurínu. A protože jeho byt byl přímo spojený s vězením, vzápětí jsme vešli do míst, kde měl ubytované vězně. Vězení se nacházelo hned vedle jeho soukromého bytu, takže si tehdy žalářník s jistým nadhledem nosil práci domů. Nejprve jsme se ocitli v lehčím vězení pro méně provinilé, kde bylo alespoň malé okno.

zámek Miroslav

Nechyběly ani řetězy s okovy a pouty či sláma na studené podlaze na spaní. Průvodce nám pak řekl, že těžcí zločinci patřili do kobky, kam denní světlo vůbec neproniklo a my jsme byli rádi, že tam jsme jen nakoukli. Vzápětí jsme ze tmy unikli na denní světlo, neboť jsme se vrátili na trojúhelníkové nádvoří, po schodech vystoupali ke dveřím a vešli do renesančního paláce. Další schodiště nás přivedlo do bývalé soudní síně, jednoho z největších sálů na zámku, kde nechyběla krásná sklípková klenba a v němž jsme na panelech shlédli výstavu osobností Miroslavi.

zámek Miroslavzámek Miroslav

Mezi těmito osobnostmi byl třeba řezbář, vědec, podnikatel, rekordmanka ve skládání puzzle nebo tým hasiček, přičemž snímky doplňovaly texty a střípky z jejich životní cesty. Pak nás průvodce nás zavedl do levé místnosti, kde architekt Zdeněk Fránek vystavoval modely rozhleden, obytných domů i veřejných budov, již postavených i těch, které nebyly realizovány. Po chvilce jsme se vrátili do sálu, kde panská feudální spravedlnost vynášela své rozsudky až do roku 1851 a následně jsme zamířili do arkýře, skrytém za starobylými dveřmi se zamřížovaným okénkem, jaké byly ve vězeních.

zámek Miroslav

V arkýři s podlahou z lehkých cihel jsme si prohlédli židovskou plastiku, krásné červené křeslo podobné královskému trůnu a malý model hradu Miroslav ze dřeva. Opět jsme vstoupili do sálu, z něhož nás průvodce vedl do dalších, již menších místností renesančního paláce, ve kterých jsme míjeli jeden dřevěný model od zmíněného architekta za druhým. Když jsme shlédli všechny, stejnou cestou jsme se vrátili zpět do sálu, sešli po schodech dolů na trojúhelníkové nádvoří a přesunuli se do nejstarší části bývalé tvrze.

zámek Miroslav

Po schodišti s červenou dlažbou jsme vystoupali do prvního patra, kde si jako první prohlédli bývalou zámeckou kapli s malým nepůvodním oltářem. V několika dalších místnostech nás čekala výstava Pavla Krbálka, akademického sochaře, malíře, šperkaře a rodáka z Miroslavi. Jeho dílo jsme moc nepochopili a rozličné předměty se nám ani moc nelíbily. Zatímco jsme si s údivem prohlíželi obrazy, sochy a další artefakty nepochopeného autora, průvodce nás čekal v dalším sále, které patřilo Slovanské epopeji.

zámek Miroslav - kaple

Pochopitelně zde nevisely žádné originály, které byly dlouhá desetiletí vystaveny v Moravském Krumlově než se převezly do Prahy, nicméně dvacet obrazů složených z puzzlů se nám hodně líbilo. Dozvěděli jsme se, že více než sto šedesát tisíc dílků skládalo dvě stě šedesát šest lidí po dobu čtyř měsíců a my jsme jejich práci opravdu obdivovali. Když jsme si je poctivě všechny prohlédli, kolem zajímavého jídelního výtahu jsme přišli do místností plných poskládaných stavebnic  z Lega, které do zámku zapůjčil místní sběratel barevných kostiček Daniel Sterzik.

zámek Miroslav - Slovanská epopej

Bylo ji opravdu hodně, hlavně se zde nacházely stavební stroje, dopravní vozidla, lokomotivy, modely domů, vesmírné rakety, ale také třeba hrad. Průvodce nám dokonce jeden stavební stroj spustil a tak jsme se chvíli dívali co dokáže. Na stěnách jsme ještě našli další obrazy různých velikostí poskládaných s puzzlí, tentokrát značně avantgardních témat. Prohlídka pak pokračovala dál, když tu se nám do cesty postavil jakýsi černý blok. Průvodce nám vysvětlil, že se jedná o toalety, které byly kvůli památkářům vloženy do interiéru místnosti.

zámek Miroslav - LEGO

Nechápavě jsme kroutili hlavou nad nesmyslným požadavkem moderních ochránců památek, ale ještě více jsme se divili o kus dál. Zastavili jsme se totiž u výklenku, ve kterém kdysi bývala latrína pro šlechtičny. Průvodce se nás zeptal, jestli víme, čím se dámy a páni utírali, na což jsme odpověděli že obvykle třeba lněným hadrem, levou rukou či slámou. Byli jsme však překvapeni tím, že na zámku v Miroslavi prý používali chlupatá koťata, která pak kočka očistila, aby byla připravena k novému použití.

zámek Miroslav  - prevétzámek Miroslav - jídelní výtah

Chudáci kočičáci ! Následně jsme po schodišti sešli dolů do malé místnosti, kde visel jeden z mála původních zámeckých obrazů. Dále jsme zde shlédli staré dveře a dřevěný vodovod. Potom jsme tvrz opustili a vrátili se na první nádvoří, nicméně naše prohlídka ještě neskončila. Průvodce nám otevřel dveře, ukrývající původní vchod do zámku, který jsme viděli předtím zvenku. Vešli jsme do úzkého průjezdu a prohlédli si zde kamenný erb a naproti torzo Krista, které bylo předtím dlouhodobě zapůjčené v Olomouci.

zámek Miroslav

Přes malé zábradlí jsme nahlédli do někdejšího vodního příkopu a poté jsme se s průvodcem po skoro dvou hodinách rozloučili. Vyšli jsme ven současnou bránou a vydali na obhlídku jeho exteriérů. Kráčeli jsme po cestičkách i trávě kolem zámku a díky tomu, že stál uprostřed louky, pohodlně jsme jej celý obkroužili. Během obchůzky jsme zjistili že byl opravdu postaven na skalnatém ostrohu. Kdybychom se zde procházeli o tisíc let dříve, brodili bychom se močálem, jenž sídlo tenkrát přirozeně chránil.

zámek Miroslav

Minuli jsme kašnu naproti vchodu, o kousek dál jsme se naposledy podívali na zazděné dveře do konírny a pak jsme sešli dolů do příkopu. Zabočili jsme za roh a shlédli část zámku, která však v době naší návštěvy ještě nebyla opravena. Na křídle budovy jsme uviděli dvě řady stejných oken nad sebou, zatímco na vedlejší tvrzi byly okénka různých velikostí a také nebyly úplně pravidelně rozmístěny. Nejvyšší a nejstarší část zámku pak plynule přešla v druhé křídlo s třemi patry oken, nicméně o kousek dál byla zase jen v nejvyšším patře.

zámek Miroslav

Na nároží nás zaujal krásný arkýř, v němž jsme ještě před několika desítkami minut obdivovali červené křeslo. Pod velkým čtvercovým oknem arkýře jsme spatřili kamenný erb Zikmunda Valeckého z Mírova. Tím jsme dokončili okružní procházku kolem zajímavého a po desetiletích zpřístupněném zámku. Vzápětí jsme pěšky zamířili na náměstí Svobody, kde jsme našli sochu svatého Floriána z období okolo roku 1775. Co jsme však nemohli najít, byla pěkná restaurace, kde by dobře vařili a tak jsme se vydali zpět k autu. Následně jsme odjeli do Pohořelic, kde jsme si dali brzkou večeři a po jídle jsme se vrátili domů do Olomouce.

zámek Miroslav

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Jak_jsme_navstivili_Bohutice_a_pak_nas_privital_Miroslav

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Doporučený článek

Proč si vybrat dřevěné žaluzie


Turistův ráj

Turisticka mydla


Statistiky

Online: 5
Celkem: 423184
Měsíc: 14353
Den: 563