Vsetín jsme navštívili během krátkého jednodenního výletu, který jsme strávili celý v tomto okresním městě. Poznali jsme zde několik pěkných památek, zejména těch církevních. Začali jsme prohlídkou evangelického kostela Dolního sboru, pak jsme pokračovali ke kostelu Horního sboru církve evangelické, vzdálenému pouhých padesát metrů od toho prvního a následně jsme zamířili na místní židovský hřbitov. Potom jsme kolem obou kostelů a našeho zaparkovaného vozu sešli dolů z kopce do města a na křižovatce jsme zabočili doleva. Podél rušné silnice jsme přes benzinovou pumpu dorazili k pěkné budově pivovaru Valášek, kde jsme v místní restauraci měli v úmyslu poobědvat.

Vešli jsme dovnitř a nalevo od nás jsme spatřili výčepní pult a hlavně dvě měděné varny na vaření piva. Pozdravili jsme se s obsluhou, posadili se ke stolu a nahlédli do jídelního lístku. Protože jsme zde byli během pracovního týdne a nikoli o víkendu, měli jsme možnost si vybrat ze zvýhodněného menu, což jsme také učinili. V restauraci bylo celkem plno, ale i tak brzy přišla jedna  ze servírek a obsloužila nás. Objednali jsme si dvě jídla a na pití klasickou kofolu a višňové pivo, velmi to oblíbený ovocný mok u ženské části naší výpravy.

Po pár minutách jsme dostali polévku a později hlavní jídlo s dezertem a nutno říci, že nám vše docela chutnalo. A ochucené pivo bylo přímo vynikající, takže jsme se rozhodli si nějaké koupit sebou v PET lahvích. Nakonec jsme si vybrali jedenáctku, mátové a borůvkové. Seznámili jsme se také s krátkou historií ze které jsme zjistili, že pivovar s restaurací a kavárnou na Dolní Jasence vybudoval Jan Dohnal roku 2002, který pracoval od roku 1966 jako vedoucí výroby a v letech 1983 - 1995 jako ředitel ve vsetínském pivovaru na ulici 4. května, v němž vaření piva roku 1998 skončilo.

Po asi hodinovém posezení u dalšího piva, tentokráte borůvkového, které bylo také vynikající, jsme zaplatili účet a s taškou napněnou lahvovým pivem jsme se vrátili k našemu autu. Pěnivý mok jsme odložili do vozu a pak jsme pěšky zamířili do kopce za největší památkou města, kterou je určitě zámek. Chcete-li vědět, jak náš výlet vypadal, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme ve Vsetíně viděli všechny církevní památky a zámek, který vám prozradí další podrobnosti. A nezapomeňte napsat pod články komentáře, související s daným místem. Děkujeme.

Minipivovar Valášek jsme podruhé navštívili, když jsme se již vraceli domů z krásné dovolené v Beskydech, kterou jsme strávili ve Velkých Karlovicích a okolí. Jakmile jsme do Vsetína dorazili, odlovili jsme zde pár keší a pak jsme již zamířili k našemu oblíbenému restauračnímu zařízení s vlastní výrobou piva. Tentokrát jsme naše auto zaparkovali přímo u budovy restaurace, do které jsme vzápětí vstoupili. Očima jsme zkontrolovali měděné varny u baru a sedli si ke stolu.

Jelikož byla sobota, vybrali jsme si z nabídky minutkových jídel a po 25 minutách jsme již spokojeně baštili. Kvalita pokrmu nás ani napodruhé nezklamala, porce byly také vydatné a když jsme dobré jídlo zalili výborným višňovým a nealkoholickým pivem, byli jsme velice spokojeni. Chvíli jsme ještě poseděli a poté jsme si v lednici vybrali PET lahve s jedenáctkou a borůvkovým pivem. Následně jsme příjemné obsluze zaplatili nehorázně velkou útratu a vrátili se k našemu autu, kterým jsme odjeli domů do Olomouce.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Vsetin_-_pivovar_Valasek/

Historie :

Tradice vaření piva ve Vsetíně začala již roku 1610, kdy je zmiňován jako součást panství, které patřilo Albrechtovi z Valdštejna a Lukrecii Nekešové. Ovšem majitelé panství vaření piva přímo neprovozovali, ale dle dobových zvyklostí pivovar pronajímali za pevně určený finanční obnos. Stejně tomu bylo i ve Vsetíně, kde se v průběhu staletí vystřídalo několik nájemců.

Roku 1885 proběhla přestavba budovy pivovaru a jeho provoz se tehdy zmodernizoval. V tomto období provozovala pivovar rodina Donathu, mající jej v nájmu již sedmdesát let. Poté se majiteli panství stala slavná rodina Thonetů, kteří roku 1897 vzali si pod svá křídla i provoz pivovaru a tak vznikl Parostrojní pivovar velkostatku Vsetín, později přejmenován na „Thonetovu pivovarní společnost Vsetín".

Po druhé světové válce byla na pivovar jako majetek němců uvalena státní správa a po roce 1948 došlo k jeho znárodnění. Stal se součástí společnosti Slovácké pivovary, později národního podniku Valašské pivovary a roku 1960 patřil do uskupení Severomoravské pivovary a sodovkárny n. p. Po roce 1989 byl pivovar součástí firmy Moravskoslezské pivovary Přerov.

Roku 1993 byl pivovar zrekonstruován a zvýšena kapacita jeho výroby. O dva roky později jej koupila firma z Ostravy, která jej provozovala pouze tři roky a vaření piva skončilo.

Přes několik vlastníků se areál vsetínského pivovaru roku 2011 dostal až do majetku společnosti Tonercentrum, která chtěla vše zbourat a postavit zde moderní dům s prodejnou kancelářské techniky, předváděcí místností, školicím střediskem a skladišti pro jednu ze svých dceřiných společností. Stihli však zbourat pouze dvě budovy a pak své úmysly majitel firmy přehodnotil a chátrající areál byl roku 2016 opět na prodej.

Historie čerpána z webu

http://www.pivovary.info/historie/v/vsetin.htm

Město Vsetín je držitelem turistické známky č.2667.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/mesto-vsetin-c2667