Mohelnici jsme navštívili již několikrát a během jednoho z prvních výletů do tohoto města jsme zašli podívat ke zbytku středověkých hradeb. Auto jsme nechali u autobusového nádraží a uličkou jsme přišli na velké náměstí Svobody. Následně jsme vstoupili do ulice U brány a před námi se objevil pěkný dům s číslem tři, v němž chvíli žil a literárně tvořil spisovatel Antonín Stašek, jak jsme se dozvěděli z pamětní desky na domě. Zaujalo nás, že se sem přestěhoval z Prahy ve svých 71 letech z existenčních důvodů a v Mohelnici pak strávil svá důchodcovská léta.

Vzápětí jsme přišli na Kostelní náměstí a hned jsme zamířili do budovy bývalé fary z druhé poloviny 13. století, v němž se nacházelo městské muzeum. Když jsme si expozice prohlédli, věnovali jsme se obhlídce kostela sv. Tomáše Becketa na Kostelním náměstí. O všech těchto památkách se více dozvíte v mých dalších článcích. Potom jsme konečně zamířili k hradbám za kostelem, ke kterým jsme vzápětí přišli. Vyfotili jsme se zde a pak jsme malou brankou v hradební zdi opustili kdysi opevněnou část města, nacházející se mezi dnešními ulicemi Zábřežská a Okružní.

Sestoupili jsme po schodech dolů do Mlýnské ulice, abychom si hradby prohlédli tak jako kdysi poutníci, přicházející do Mohelnice. Před námi jsme měli celý dochovaný pás hradeb, které jsme si mohli prohlédnout v celé jejich kamenné kráse. Zároveň jsme se nacházeli v místech, kde kdysi stával vodní mlýn ze 16.století, který zapálili Švédové během třicetileté války a od něj shořelo celé vnitřní město. Jak mlýn, tak město byly obnoveny, ale klapáč definitivně zanikl roku 1976, kdy byl zbořen. Když jsme si hradby prohlédli, něco jsme si o nich přečetli a potom jsme se vydali pod hradbami k jediné dochované bráně neboli vodní fortně, kterou se kdysi chodilo k říčce Mírovce.

Nad jejím průjezdem ve směru od Zábřežské ulice jsme si přečetli latinský nápis, vyznívající ve smyslu, že nechrání-li město Bůh, je zbytečné jakékoli snažení obránců, a letopočty 1540, 1841 a 1953. Potom jsme bránou vstoupili znova do vnitřního starého města a zastavili se u pěkného domu s názvem Pekařský. Líbil se nám jeho kamenný vstupní portál ozdobený anděly. V lichoběžníkovém štítu jsme našli dvě půlkruhové niky se sochami sv. Donáta a sv. Floriána.

Nepřehlédli jsme ani dva letopočty, přičemž rok 1597 znamenal výstavbu pekařského domu a rok 1927 celkovou opravu domu. Poslední rekonstrukcí prošla fasáda domu v devadesátých letech 20. století. Následně jsme prošli ulicí U brány zpět na náměstí Svobody, přes které jsme se vrátili k autu a ihned jsme odjeli do Zábřehu na oběd a za dalšími památkami. Pochopitelně ani o ty nebudete ochuzeni a dočtete se o nich v mých dalších článcích, tak se na ně ve volné chvilce mrkněte.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Mohelnice_-_mestske_hradby_a_Pekaruv_dum/

Historie :

Město Mohelnice bylo založeno v druhé polovině 13. století olomouckým biskupem Bruno von Schauenburgem a zřejmě velmi dlouho bylo ohrazeno jen příkopem, valem a palisádou. Pravděpodobně až v první polovině 16. století bylo opatřeno kamennými hradbami s půlválcovými baštami. Do města vedly dvě brány: Horní u křižovatky dnešních ulic Třebovská a Dolní u vyústění Smetanovy ulice do náměstí Tyrše a Fügnera.

Opevnění bylo opravováno ještě po třicetileté válce, u bašty severně od kostela bylo postaveno nové vězení, jehož prvním nedobrovolným obyvatelem byl šumperský děkan Kryštof Alois Lautner, křivě obviněný Bobligem z Edelstadtu v čarodějnickém procesu na losinském panství, který byl nakonec 16. 9. 1685 pod mohelnickými hradbami upálen. Po požáru roku 1739 přestaly být hradby udržovány a počátkem 19. století byly zbořeny obě velké brány, které dodnes připomínají jejich pozůstatky s městskými znaky. K rozsáhlým demolicím došlo také v letech 1910 - 1911, takže se dochovala jen malá část hradeb.

Historie čerpána z webu

http://www.hrady.cz/index.php?OID=9224

Město Mohelnice je držitelem turistické zámky č.795.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/mohelnice-c795