Tworków - kostel sv. Petra a Pavla (Kościół Św. Piotra i Pawła w Tworkowie)
Současný kostel sv. Petra a Pavla v Tworkowě byl postaven v letech 1691 - 1694 na místě původního dřevěného svatostánku, který v roce 1676 vyhořel. Vznikl dle návrhu architekta Jana Zellera z Opavy a byl vysvěcen v roce 1697 biskupem diecéze z Vratislavi Johannem Brunettim. Chrám byl vážně poškozen během druhé světové války, po které byl postupně opravován. Také během posledních deseti let prošel kostel mnoha renovacemi.
V rámci třídenní dovolené na Hlučínsku, během které jsme byli ubytováni v penzionu v Jilešovicích, jsme navštívili mnoho zajímavých míst a poznali velký počet památek. Během našeho putování jsme zavítali také k našim severním sousedům do Polska, konkrétně do větší vesnice Tworków, kde jsme navštívili mimo jiné kostel sv. Petra a Pavla, jenž se stal prvním turistickým cílem, který jsme zde viděli.
Naše stříbrné auto jsme zaparkovali přímo před svatostánkem, který byl postaven v letech 1691 - 1694 na místě původního dřevěného kostela a vzápětí jsme se k němu vydali. Do široka otevřená brána nás zvala dovnitř církevního areálu, ale ještě než jsme pozvání využili, prohlédli jsme si nejprve kříž s Kristem a reliéfem jeho matky na dříku, vystupující ze čtyřhranného soklu.
U brány jsme pak našli sochu svatého Floriána z roku 1751 v typickém rouchu s vědrem, který měl zřejmě stavbu chránit před požárem. Původní dřevěný kostel totiž roku 1676 vyhořel a byl nahrazen dle návrhu architekta Jana Zellera z Opavy zděným svatostánkem, který jsme měli před sebou. Vzhledem k tomu, že byl několikrát v poslední době opravován, krásná stavba se nám hodně líbila.
Následně jsme již prošli bránou do hřbitovního areálu a jelikož k nám byl kostel otočen bokem, prohlédli jsme si nejprve jeho loď. Tu prosvětlovala trojice obdélníkových oken s vitrážemi, nad nimž se nacházela další ve tvaru rozkrojeného melounu. Mezi okny jsme ve dvou výklencích spatřili sochu svaté Hedviky, patronky Slezska a muže v kněžském rouchu s rukama sepnutýma do modlitby.
Další okno se nacházelo v místě hudebního kůru, bylo ale o něco menší, protože se pod ním nacházel boční vchod. Celá boční strana pak byla rozdělena lisénovými rámci na čtyři pole, přičemž další jsme uviděli na obdélníkovém presbytáři se stejnými okny. Na hřebenu střechy se vypínala malá a štíhlá věžička zvaná sanktusník, v jehož lucerně byl malý zvon používaný při zpěvu Sanctus a při pozdvihování, tedy ve chvíli kdy kněz pozdvihne svatou hostii a kalich s vínem, přičemž věřící se zároveň klanějí této Nejsvětější svátosti.
Vzápětí jsme zamířili k zadní straně kostela, jehož kněžiště bylo zdobeno volutovým štítem s trojúhelníkovou atikou na vrcholu. Z něj vybíhala čtveřice ozdobných pilastrů, končících na korunní římse, mezi nimiž jsme spatřili dva oválné průduchy a jednu část monogramu JHS čili paprsky slunce. Zbytek zkratky Ježíšova jména v řečtině a kříž jsme našli na druhém, takřka identickém volutovém štítě, který se nacházel na sakristii z roku 1749.
Přípravna kněžích byla přímo přistavěna k závěru svatostánku a v její dolní části jsme narazili na zazděné dveře a okno, přičemž vnitřek sakristie osvětlovalo pouze jedno pravé. Následně jsme se krátce prošli po hřbitově, kde nás zaujala hrobka jednoho z místních kněží, Augustyna Weltzla, autora historických děl na Horním Slezsku z 19. století, zvaného Slezský Tacitus. Potom jsme se ke kostelu vrátili a shlédli jeho druhou boční stranu, ke které byla přistavěna boční kaple, čímž ubylo oken.
Pomalým krokem jsme pak přišli k hlavnímu vchodu na přední straně svatostánku a chtěli se podívat dovnitř Bohužel bylo zavřeno, což nás mrzelo vzhledem k tomu, jaké barokní zajímavosti se v jeho útrobách nacházely. Nejvíce zklamáni jsme byli ale z toho, že jsme neviděli kryptu krypta s jedenácti rakvemi majitelů Tworkowa, tedy rodiny Reiswitzů, které byly objeveny roku 1880 při vloupání.
Když jsme se tedy nemohli pokochat vnitřní výzdobou a bát se v kryptě, věnovali jsme svou pozornost věži, která se vypínala nad námi. Na jejím vrcholu jsme zahlédli kříž na osmiboké cibulové makovici, posazená na zděnou lucernu se stejným počtem stran a okének. Další část věže pak již měla klasický hranolovitý tvar a na nárožích byla zdobena dvojitými pilastry. Nechyběly ani ciferníkové hodiny, na nichž jsme si mohli zkontrolovat přesný čas a okna s půlkruhovým záklenkem ve zvonicovém patře, zakryté žaluziemi.
Také na průčelí jsme si prohlédli pěkný barokní volutový štít s kruhovým okénkem a mezi korunní římsou a vchodovými dveřmi s kamenným ostěním jsme pak našli okno a fronton neboli architektonický prvek klasické řádové architektury. Ve dvou výklencích jsme pak spatřili sochy svatého Petra, patrona papežů, církve, řady řemeslníků, kajícníků, zpovídajících se a panen. V druhé nice pak stála socha sv. Pavla, patrona teologů, katolického tisku, duchovních správců, dělnic, tkalců, sedlářů, lanařů a košíkářů.
Tím jsme dokončili obhlídku kostela sv. Petra a Pavla v Tworkowě a tak jsme se vzápětí vrátili k autu, kterým jsme se jeli podívat na Pawlikův vodní mlýn. O něm však již pojednává jiný můj článek, který si také určitě přečtěte. Doporučuji si v sekci Velké povídání o výletech vyhledat obsáhlý příspěvek o celém našem putování po Slezsku a Polsku.
Kompletní fotogalerii najdete zde
Historie :
Současný kostel sv. Petra a Pavla v Tworkowě byl postaven v letech 1691 - 1694 na místě původního dřevěného svatostánku, který v roce 1676 vyhořel. Vznikl dle návrhu architekta Jana Zellera z Opavy a byl vysvěcen v roce 1697 biskupem diecéze z Vratislavi Johannem Brunettim. Chrám byl vážně poškozen během druhé světové války, po které byl postupně opravován. Také během posledních deseti let prošel kostel mnoha renovacemi.
Kostel je jednou z nejcennějších barokních staveb v regionu. Jednolodní stavba má věž se dvěma bočními přístavbami. Na hřbitově se nachází mnoho zajímavých historických náhrobků, včetně hrobky jednoho z místních kněží, Augustyna Weltzla, autora historických děl na Horním Slezsku z 19. století, zvaného Slezský Tacitus.
Interiér :
Od první poloviny 18. století získal kostel bohatě zdobený interiér se štukovou výzdobu od Antonia Signoze z Opavy z roku 1691. Uvnitř chrámu byla zachována část iluzionistického polychromu z roku 1749. Velká část malby však musela být opravena při poválečné rekonstrukci chrámu. Na hlavním oltáři z přelomu 17. a 18. století s bohatou řezbářskou výzdobou s charakteristickými postavami andělů a květinovými motivy jsou obrazy Předání klíčů sv. Petrovi a Zázračné rozmnožení chlebů. Kromě toho byl kostel vybaven třemi pozdně barokními bočními oltáři, kazatelnou s bohatou řezbářskou výzdobou s akantovými, květinovými a ovocnými motivy a lóží pro zakladatele chrámu - rodinu Reiswitzů, majitele Tworkówa.
V kostele se nachází krypta s jedenácti rakvemi rodiny Reiswitzů, které byly objeveny roku 1880 při vloupání. Tyto rakve byly vyrobeny z mědi, zinku a olova. Byly pokryty bohatou polychromií, většinou zlacením. Mají malířskou a plastickou výzdobu ve formě aplikovaných odlitků, pravděpodobně vyrobených místními umělci z Opavy nebo Racibórzu. Kromě toho jsou na jejich stranách citace v německém jazyce z bible a data a jména pohřbených lidí. Ewa, rozená Wilczek, byla pohřbena v bohatě zdobeném sarkofágu (žila v letech 1613-1655). Její manžel, Wacław Reiswitz, byl pohřben v plechové olověné rakvi, zemřel v roce 1669. V dětských rakvích byly nalezeny šaty a panenka, dále dětské košile, stuhy z košil a bot a věnců. Jedná se o jedinou velkou skupinu dětských sarkofágů v Polsku. Zajímavostí jistě také je, že pro pohřeb v katolickém kostele museli Reiswitzové získat souhlas císařů Ferdinanda III a Leopolda I.
Historie čerpána z webu
https://www.slaskie.travel/Poi/Pokaz/3446/815/kosciol-swietych-piotra-i-pawla-w-tworkowie
Obec Tworków nemá turistickou známku.
