Jaroměřice u Jevíčka jsme navštívili cestou do Letovic, kde jsme strávili čtyři příjemné jarní dny v penzionu na okraji města. V Jaroměřicích jsme poznali několik historických památek a samozřejmě jsme nezapomněli ani na kalvárii s kostelem Povýšení sv. Kříže, rozhodně nejvýznamnější místní turistický cíl. Jako správní poutníci jsme se nahoru vydali pěšky, přičemž jsme naše putování započali u kostela Všech svatých, u něhož jsme nechali náš stříbrný francouzský povoz a vzápětí jsme si jej prohlédli. Našim očím neunikla ani malá kaplička u kostela, u které začínala křížová cesta na Kalvárii, kam jsme se vzápětí vydali. Cestou jsme minuli restauraci U Trojanů, kde jsme si později koupili turistickou známku a poté jsme přišli na náves.

Zde jsme se na chvíli zastavili u sousoší sv. Cyrila a Metoděje, jenž sem bylo umístěno kolem roku 1900 a také jsme shlédli vedle stojící 1,5 metru vysoký smírčí kříž cyrilometodějský. Další naše kroky vedly k penzionu U Trojanů, u něhož jsme našli jedno ze zastavení křížové cesty. Jednalo se o kamenný pískovcový sloup pyramidálního tvaru a druhý jsme našli o kus dál u zajímavé, leč trochu sešlé historické vily. Cesta k ní vedla již docela do kopce a k dalšímu zastavení křížové cesty jsme již stoupali s velkou námahou, takže jsme sami na vlastní kůži poznali, že to věřící při výstupu na jakoukoliv kalvárii neměli jednoduché. Zatímco poutníky do kopce poháněla víra v Boha, my jsme zase toužili po poznání pěkného místa a tak nám výstup nijak zvlášť nevadil.

Trasa pokračovala po svahu kalvárského kopce a v jeho závěru jsme potkali další z kamenných pyramidových sloupů, tvořících druhé až osmé zastavení. Další sloup jsme pak potkali u cesty nedaleko loretánské kaple Panny Marie Ustavičné Pomoci a fary, postavené na půdorysu tvaru ondřejského kříže. Kráčeli jsme dál kolem plotu a prohlíželi si pěkně opravenou budovy fary, která byla postavena v letech 1730 - 1731. Žádného jejího duchovního obyvatele jsme však nepotkali, pouze jsme narazili na dvojici dělníků, opravujících fasádu loretánské kaple, která byla k faře přistavěna roku 1742. Zaujalo nás, že pod kaplí byla vybudována hrobka, kde byli ukládáni kalvárští duchovní a případně další obyvatelé fary, kteří tak ani po smrti neopustili své místo.

Šli jsme dál a brzy jsme dorazili k moderní budově, kolem které se pohybovalo několik starších lidí. Jednalo se totiž o domov seniorů, jenž nahradil hostinec a tři domky, které kdysi na kalvárii stávaly. Nevzhlednou budovu jsme rychle opustili, zdolali poslední mírné stoupání a stanuli před kostelem Povýšení svatého Kříže na vrcholu kalvárie, který dal postavit v letech 1712-1714 majitel jaroměřického panství a nejvyšší zemský sudí František Šubíř. Vzápětí jsme vyšlapali po širokých kamenných schodech ke vstupní kovové bráně, umístěnou mezi dvěma hranolovými plochými věžemi a chtěli vstoupit na nádvoří. Bohužel vnitřní areál byl uzavřen a tak jsme si prošli pouze jeho venkovní část.

Následně jsme si na malé desce, umístěné na jedné z věží, přečetli stručné informace z dějin poutního místa a na balkoně mezi věžemi jsme pak shlédli sousoší Ecce homo z pískovce. Byla to skupina tří postav v nadživotní velikosti, přičemž uprostřed jsme našli postavu zmučeného Krista s trnovou korunou a v posmrtném rouše. Po jeho stranách jsme uviděli žoldnéře v římské zbroji a kněze v dlouhém řaseném plášti a s pokrývkou hlavy. Poté jsme přes tepané mříže nahlédli do nádvoří, kde jsme spatřili čtvercovou hrobní kapli Panny Marie a za ní Betlémskou kapli s Kristovou hrobkou. Za kaplemi se již nacházel samotný kostel, na jehož průčelí jsme uviděli tři kalvárské kříže a pod nimi kamenné erby zakladatele kostela a jeho manželky.

Když jsme si nádvoří prohlédli, vydali jsme se doleva kolem docela vysoké ohradní zdi, která byla původně pokrytá břidlicovou krytinou. Přišli jsme k bočnímu vchodu na nádvoří, který byl také pevně uzavřen mříží a právě přes ni jsme shlédli zeď z vnitřní strany, takže jsme viděli, že byla členěna deseti pěknými arkádami. Naším očím neunikl ani zajímavý kámen pomazání těla Kristova, znázorňující místo, kde byl Kristus před pohřbením pomazán. Vedle mříže stál dřevěný kříž, který sem byl umístěn snad jako vzpomínka na zlého ducha Kadrmana, jenž podle staré pověsti škodil lidem a proto se jaroměřičtí obyvatelé roku 1664 usnesli vystavět na vrcholu kopce kříž. K němu pak na den Nalezení a Povýšení sv. Kříže lidé putovali, vykonávali zde pobožnosti a právě tak vznikly první poutě v Jaroměřicích.

Po chvilce jsme pokračovali v chůzi podél zdi a vzápětí jsme shlédli i závěr kostela. Když jsme presbytář obešli, zastavili jsme se u druhého bočního vchodu na nádvoří a dostali tak šanci podívat se na vnitřní areál i z opačné strany než před chvílí. Když jsme tak učinili, šli jsme dál a téměř okamžitě jsme narazili na nám již dobře známý pískovcový sloup pyramidálního tvaru alias osmé zastavení křížové cesty. Zaujalo nás, že jaroměřická křížová cesta nejenže neměla klasických čtrnáct zastavení, ale pouze jedenáct, ale zajímavý byl i fakt, že se skládala ze tří různých typů. Na začátku to byla kaple, dále sedm již zmíněných pyramidových sloupů a na konci se pak jednalo o obraz na nádvoří kostela jako deváté zastavení.

Poslední dvě zastavení ve formě obrazů, jsme pak neviděli, neboť se nacházely v chrámu po obou stranách hlavního oltáře, kam jsme se nedostali. Kolem zdi jsme pak zamířili zpátky k hlavnímu vstupu se dvěma věžemi, kolem nichž jsme jen prošli. Další naše kroky k loretánské kapli, jejíž areál byl kolem dokola oplocený a hlídal jej velký chrt, kterému bychom rozhodně neutekli, takže jsme se o vstup do kaple ani nepokusili. U vchodu jsme si alespoň krátce prohlédli pískovcový kříž s Kristem a pak jsme se již vydali na zpáteční cestu dolů. Opustili jsme tak velkolepý poutní areál, jenž na začátku 18. století nechal vybudovat dědic jaroměřického panství František Michal, vzdělaný a velmi významný muž, který vykonával řadu funkcí a dosáhl řady hodností.

Namísto krkolomného sestupu po křížové cestě jsme raději zvolili cestu napříč svahem a brzy jsme došli na náves. V hospodě U Trojanů jsme si koupili turistickou známku a poté jsme došli k našemu vozu, kterým odjeli do nedalekého města Jevíčko. Co jsme v něm poznali a jaké památky jsme navštívili se dozvíte v mých dalších článcích, tak si je nezapomeňte také přečíst. Chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme navštívili Jaroměřice a nedaleké Jevíčko. A nezapomeňte prosím napsat pod příspěvky komentáře, pomůžete tak ostatním turistům získat aktuální informace o tomto místě. Děkujeme. Snad vás tento článek inspiroval k návštěvě Jevíčka a pěkného okolí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Jaromerice_u_Jevicka_-_kalvarie_s_kostelem_Povyseni_sv._Krize/

Historie :

Historie Kalvárie se začala psát roku 1664, kdy jaroměřičtí občané vztyčili na kopci dřevěný kříž na ochranu před zlým duchem Kadrmanem, jenž tam dle pověsti přebýval a ohrožoval celý kraj. Kříž splnil svůj účel a od té doby k němu nahoru z vděčnosti putoval lid na svátek Nalezení a Povýšení sv. Kříže. Roku 1680 a znova o tři roky později postihla celý kraj morová epidemie a když se smrtelnou nákazu podařilo vymýtit, postavil v roce 1683 majitel panství František Julius Ferdinand Šubíř z Chobyně, kapli na výraz díků, zasvěcenou Povýšení sv. Kříže a čtyřem ochráncům proti moru sv. Rochovi, sv. Fabiánovi, sv. Šebestiánovi a sv. Rozálii.

Na začátku 18. století se dědicem jaroměřického panství stal František Michal, vzdělaný a velmi významný muž, jenž vykonával řadu funkcí a dosáhl řady hodností. Právě on nechal zde vybudovat velkolepý poutní areál a to podle Jeronýma Veitha z Moravské Třebové, člena františkánského řádu, jenž nějaký čas pobýval v Jeruzalémě jako misionář. Veith vypracoval plán, který zahrnoval všechna tajemství Kristova utrpení, jak je poznal v posvátném chrámu Božího hrobu a nezapomněl ani na křížovou cestu.

Základní kámen ke stavbě kostela byl položen 4. května 1712 a o rok později, 14. září 1712 proběhlo vysvěcení děkanem olomoucké kapituly Vilémem Adalbertem. Postupně vznikal pozoruhodný komplex staveb, na jejichž  projektování měl zásadní podíl Santini, jenž stavebníkovy záměry přeformoval svou nezávislou koncepcí. Provádějícím stavitelem byl brněnský František Benedikt Klíčník. S přílivem poutníků bylo nutno posílit stav kněžstva, proto Šubíř sepsal žádost o zřízení vlastní duchovní správy, nezávislé na jevíčské, kam zatím patřilo. Povolení bylo uděleno roku 1718 a tak do Jaroměřic přišli dva kooperátoři a jeden administrátor, jež z počátku přebývali na zámku dole v obci. Do té doby byly dokončeny i zbylé objekty, hrob Panny Marie a Boží hrob. Grotta zvaná Getsemanská zahrada, zadní přístavba hlavního kostela, vznikla pravděpodobně buď v této době, nebo nejpozději ve druhé stavební etapě, kdy v areálu začala vyrůstat skupina objektů, představujících kněžskou rezidenci a na ni navazující kapli s přiléhající Loretou. Rezidence měla sloužit jako nové místo správy jaroměřické Kalvárie.

Základní kámen ke kněžské rezidenci byl položen 24. května 1730, do 4. října 1731 byla postavena dvě křídla tvaru ondřejského kříže se sálem a kolem roku 1734 byla rezidence doplněna přístavbou loretánské kaple. Konání poutí na Kalvárii bylo za josefínských reforem v roce 1784 zakázáno, došlo i ke zrušení bratrstva. Nyní zde duchovní správu vykonává řád Pasionistů, díky nímž dochází k renesanci poutního místa.

Interiér kostela :

Uvnitř chrámu na hlavním oltáři je v rámu zdobeném drahokamy obraz hlavy Kristovy. Před hlavní oltářem v chrámové dlažbě jsou dva náhrobní kameny, které kryjí vchod do podzemní hrobky. Na pravém kameni je vypodobněn zakladatel kostela Fr. M. Šubíř z Chobyně, na levém náhrobku postava jeho manželky a dětí. Jejich náhrobní epitafy jsou zavěšeny u vchodu do kostela. Napsal je ve vzletné latině sám Šubíř krátce před smrtí. Vlevo na bočním oltáři jsou ve skleněné rakvi ostatky sv. Feliciána, na pravé straně je oltář nástrojů umučení Páně. Za hlavní oltářem je kaple, zvaná "Zahrada Getsemanská". Zde jsou plastické reliéfy Krista a apoštolů na hoře Olivové, je zde mariánský obraz ze 16. století a křtitelnice z dolního kostela, vzácná památka z 15.století.

Historie čerpána z těchto stránek

http://www.jaromerice.cz/historie-a-popis-poutniho-mista-na-kalvarii.html

http://www.hrady.cz/index.php?OID=3023

https://www.kalvariejaromerice.cz/

Jaroměřice u Jevíčka jsou držitelem turistické známky č.1270.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/jaromerice-u-jevicka-c1270