Podzemí kapucínského kostela v Brně jsme navštívili poprvé během výletu, který jsme strávili celý v jihomoravské metropoli. Po prohlídce Staré brněnské radnice a obědě jsme si šli prohlédnout velmi zajímavou hrobku Kapucínů na náměstí stejného jména, které se nachází přímo ve středu Brna, hned vedle známého Zelného trhu.

Když jsme na Kapucínské náměstí přišli, prohlédli jsme si kostel nalezení sv. Kříže zvenku. Nejdříve jsme viděli velký kříž přímo u zdi kostela a pak jsme si prohlédli šest soch svatých od Jana Adama Nessmana z roku 1765, stojících před svatostánkem. Postupně jsme viděli sochy sv. Josefa, sv. Fidélia, sv. Františka, sv. Antonína Paduánského, sv. Felixe a sv. Vavřince od Čeňka Vosmíka z roku 1930, která nahradila zničenou sochu nejsvětější Trojice.

Nad vchodem do kostela jsme v průčelí uviděli mozaiku kázání svatého Františka ptákům a tři okna, prosvětlující vchod do barokního svatostánku. Původní freska byla zničena v 18. století povětrnostními vlivy. Zjistili jsme, že kostel byl postaven v barokním jednoduchém stylu, tak aby byl v souladu se zásadami řádu menších bratří kapucínů. Všimli jsme si, že svatostánek stojí v mírném svahu a proto byla před kostelem zbudovaná opěrná zeď se třinácti schody směřujícími k hlavnímu vchodu.

Dovnitř kostela jsme jen krátce nahlédli, ale i tak jsme viděli hlavní oltář, nad nímž visel obraz z roku 1655 od nizozemského rytce a malíře Joachima Sandrarta s názvem Nalezení svatého kříže. Tento obraz daroval klášteru kníže Lobkovic. Po jeho stranách jsme shlédli dva menší obrazy znázorňující svatého Fidelia a svatého Vavřince oděné v roucho kapucínského řádu. V průčelí chrámové lodi jsme spatřili oltář svatého Josefa, který byl vyroben v polovině 18. století. Na obraze nad oltářem naším očím neušel svatý Josef s Ježíškem v náručí od Josefa Tadeáše Rottera a po levé straně od oltáře jsme uviděli sochu Panny Marie Lurdské od Josefa Vaňka. Pak jsme si prohlédli druhý oltář v průčelí chrámové lodi, jenž byl vyroben v polovině 18. století a který byl zasvěcen svatému Antonína Paduánskému. Na obraze nad oltářem jsme viděli svatého Antonína s monstrancí a vedle něj nás zaujal namalovaný muž s černým oslem u nohou.

Pak jsme z kostela vyšli ven a seznámili se s historií místa. Potom jsme se vydali do hrobky určenou pro řádové bratry a dobrodince kapucínů, která v první polovině 18. století vznikla při kostele úpravou sklepních prostor původních měšťanských domů hrobka. V pokladně jsme dostali razítko, koupili vstupenky a šli na prohlídku. Postupně jsme zde viděli těla 24 kapucínských mnichů, které se dochovaly z původního počtu 151 pochovaných. Dozvěděli jsme se, že přirozenou mumifikaci umožnila vhodná geologická skladba půdy v podnoží kostela a neobyčejně důmyslný systém vzduchových průduchů. Zaujalo nás, že mniši sem byli ukládáni již od samotného postavení kostela s klášterem až do roku 1787, kdy vešlo v platnost nařízení císaře Josefa II. o zákazu pohřbívání uvnitř měst. Velice nás překvapilo, že pozvolné vysoušení lidského masa dalo možnost zachovat původní fyziognomii zemřelého, veškeré osobní znaky tělesné konstituce a mnohdy i původní oděv. Všimli jsme si, že všichni mrtví byli pochováni přímo na zem a pod hlavy se jim podkládaly dvě cihly. Byli oděni v řádová roucha bez odznaků hodností, zkřížené ruce většinou svíraly růženec. U jednoho těla jsme uviděli pastýřskou berlu a prostý dřevěný kříž, který má dodnes řeholník, setrvávající přes 50 let v řádu.

Zaujal nás také způsob ukládání do hrobky, kam byli mrtví přineseni v rakvi, která měla vysunutelné dno a která se po položení nebožtíka na holou zem opět vynášela k dalšímu použití. Kromě mnichů jsme zde spatřili také dobrodince kláštera, kteří však byli pochováváni jiným způsobem. Většinu z nich jsme spatřili v původních barokních dřevěných rakvích, které jsou prostředím dobře konzervovány a dokumentují pohřební zvyklosti své doby. Postupně jsme viděli mrtvé členy rodiny Grimmů, městského radního Jakuba Kuneše z Rosenthalu, velitele Špilberku hraběte Jana Viléma Zinsedorf a další. V kryptě jsme také viděli rakev s ostatky sv. Klemenciány, šlechtičny, která položila život za křesťanskou víru při pronásledování křesťanů v Římě.

Nejvíce nás však zajímal nezkrotný válečník baron Trenck, který byl ke konci života vězněn na Špilberku a v roce 1872 byl pohřben do masivní kovové rakve se skleněným víkem. K jeho skonu se váže řada pověstí a ta nejznámější vypráví o tom, že po smrti barona bylo přikázáno useknout mu hlavu a tu poslat do Vídně císařovně jako důkaz jeho smrti. Do Vídně prý však nikdy nedorazila, neboť se ztratila po cestě. Trenckova hlava v jeho rakvi byla skutečně od těla oddělena a chybějí jí prý dokonce dva krční obratle.

Jedno z mumifikovaných těl, které jsme zde viděli, patřilo Isabele Zinsendorfové. Docela nás vyděsilo, když se dozvěděli, že prý byla pohřbena zaživa, protože její tělo nese viditelné stopy smrtelné křeče u rukou. Prý k tomu došlo v době, když v Brně řádil mor a tehdy se nečekalo na pohřeb obvyklé tři dny.

Když jsme si celou kryptu s jejími obyvateli za půl hodiny prohlédli, vystoupali jsme zpět mezi živé na Kapucínské náměstí. Potom jsme střed města opustili, vrátili se k autu, které jsme zaparkovali u vlakového nádraží a odjeli do vily Tugendhat.

Téměř o devět let později jsme do kapucínské hrobky zavítali podruhé. Auto jsme nechali v ulici Křenová, prohlédli si nedalekou synagogu a kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, dali si oběd a pak jsme zamířili do historického centra města. Jako první jsme se zastavili právě u kostela nalezení sv. Kříže a po chvilce váhání jsme se neplánovaně rozhodli zajít do krypty, sloužící k pohřbívání bratří a dobrodinců řádu kapucínů. V roce 2016 zde proběhla rekonstrukce a tak jsme se těšili na nové expozice morbidního muzea. Úzkou uličkou krytou lešením jsme prošli na malé nádvoří a vzápětí jsme vstoupili dovnitř budovy. V pokladně jsme koupili dvě vstupenky a uhradili poplatek za fotografování. Následně jsme po pár schodech sestoupili do první místnosti, kde se nacházela poměrně velká rakev, v níž pod proskleným víkem odpočíval slavný Baron Trenck. Tento obávaný vůdce oddílu pandurů, kteří se rekrutovali především z řad zločinců a byli vojenskou službou na straně Rakouska zbaveni svých trestů, okamžitě upoutal naši pozornost. Jeho zčernalé tělo nám připadlo na svou dobu hodně vysoké a v řadách nepřátel musel už za svého života budit jistě hrůzu. Vedle jeho těla jsme spatřili prst, který mu kdosi ukradl někdy před první světovou válkou a jenž jsme minule nemohli vidět, protože se sem vrátil až v roce 2017.

Na stěně jsme pak našli cínové víko baronovy rakve a pak jsme svou pozornost obrátili na druhou stranu místnosti, kde jsme si prohlédli figurínu svaté Klemenciány, uloženou ve skleněném relikviáři v podobě rakve. Přečetli jsme si o ní pár strohých informací a pak jsme se přesunuli po pár schodech do vedlejší místnosti. Zde jsme shlédli výstavu Ars Moriendi, pojednávající o freskách z pražské loretánské kaple, ale moc dlouho jsme se zde nezdrželi. Pospíchali jsme totiž do chodby, v níž se ve výklenku ukrývaly tři rakve s těly rodiny Grimmů, kterou k dějinám zdejšího kláštera s kapucíny pojily nejen vztahy pracovní, ale také přátelské.

V chodbě jsme si také prohlédli malované víka dřevěných rakví a několik panelů, ze kterých jsme načerpali informace o historii pohřebnictví nejen v Brně. Dále jsme si zde přečetli jména dobrodinců, pohřbených v kapucínských kryptách a právě za některými z nich nás dovedla krátká cihlová chodba. Jednalo se zejména o několik členů rodu Sinzendorfů, kteří zde byli uloženi k věčnému spánku a jenž v 18. století sídlili na hradě Veveří. V rohu krypty naším očím nemohla uniknout socha anděla, jehož ruka ukazovala na tabulku s latinským nápisem Sic transit gloria mundi neboli Tak pomíjí světská sláva. Chvilku jsme zde pobyli a pak jsme se vrátili do cihlové chodby a zabočili doprava.

Dalších pár schodů nás dovedlo do další místnosti, kde byl pohřben Jiří Barnabáš Orelli, jeden z největších dobrodinců kostela a kláštera. Vedle něj pak byla rakev brněnského měšťana Martina Löwa a naproti nim odpočíval malý ministrant, lékař Kašpar ze Šternberka a lékař František Preisler.

Nejvíce mumií jsme ovšem našli ležet v poslední šesté části, kde leželo na holé zemi na dvě desítky těl obyčejných bratrů kapucínů. Díky atmosféře nás trochu vyděsily nápisy na stěně, připomínající pomíjivost lidského života. Na jedné stálo Co jste vy, byli jsme i my a na té druhé Co jsme my, budete i vy. Děsivá představa, brrrr.

Tím naše prohlídka krypty skončila a rychle jsme se vrátili k pokladně, kde jsme vrátili zapůjčeného tištěného průvodce. Následně jsme vyšli ven na nádvoří a rychle jsme zamítli návštěvu Moravské vesničky, jejíž muzeum se nacházelo vedle vchodu do krypty. Vrátili jsme se na Kapucínské náměstí a přes Biskupský dvůr jsme si to namířili na Petrov na prohlídku úžasné katedrály svatého Petra a Pavla. O této úžasné stavbě, kterou by měl každý obyvatel naší republiky poznat díky vyobrazení na desetikoruně, se dočtete v mém dalším článku.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Brno_-_Kostel_Nalezeni_sv._Krize/

Historie :

Kapucíni přišli do Brna roku 1603 a mniši se tehdy usadili před hradbami města poblíž Měnínské brány. Během pár let zde vybudovali klášterní objekty a malý kostelík. Tyto stavby podlehly zkáze již v roce 1643, kdy je srovnal se zemí Louis Raduit de Souches, aby švédský nepřítel nenalezl v těchto budovách opěrný bod proti Brnu. Roku 1648 daroval kapucínům hrabě František Magnis tři domy na Uhelném trhu, na jejichž místě si řeholníci začali budovat klášter.

Již roku 1650 měl řád koupeno v okolí dalších sedm domů a nás docela zaujalo, stavba kapucínského kostela byla dokončena roku 1651 nákladem hraběte Kryštofa Pavla z Lichtenštejna - Kastelkornu. Stavbu realizoval brněnský stavitel Ondřej Erna. Klášter i se zahradou přiléhal k městským hradbám, a proto brněnský magistrát uzavřel s klášterem smlouvu o přístupu městské posádky v době ohrožení města. Budova kostela byla postavena podle italského vzoru, jejíž podobu navrhl člen řádu z benátské provincie P. Antonio z Pardenone a v roce 1656 ho vysvětil olomoucký biskup Jan Gobar. V první polovině 18. století vznikla při kostele úpravou sklepních prostor původních měšťanských domů hrobka, určená pro řádové bratry a dobrodince kapucínů.

Hrobka sloužila svému účelu až do roku 1784, kdy císař Josef II. kvůli nebezpečí šíření epidemií zakázal pohřbívání ve městech. Z šedesáti průduchů, které se nacházely ve zdech krypty a spojovaly se do několika komínů, jež vyúsťovaly pod střechou kostela, jich dodnes zůstalo funkčních jen několik. Většina byla zazděna zřejmě už na konci 18. století.

V roce 1925 byla kapucínská hrobka otevřena veřejnosti. V roce 2015 zde byla instalována výstava barokních fresek Ars Moriendi z krypty loretánského kostela v Praze na Hradčanech. V roce 2016 byla kaple kompletně zrekonstruována, včetně části, kde je od roku 1872 pohřbený František baron Trenck.

Historie čerpána z webu

http://www.kapucini.cz/

Kapucínská hrobka v kostele Nalezení svatého kříže Brno je držitelem turistické známky č.1748.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/kapucinska-hrobka-brno-c1748