Na místě zámku nejprve stávala vodní tvrz, kterou nechal na přelomu 13. a 14. století postavit tehdejší majitele vsi Dobeš z Bechyně. Další majitelé jsou známi až z doby okolo roku 1360, kdy se uvádí Hynek a Matěj z Vlašimi. V roce 1373 se dostala do majetku Čeňka Krušiny z Lichtenburka a v roce 1387 Hynka Krušiny. Někdy okolo 1411 získali panství Leskovcové z Leskovce, o jejichž vlastnictví Cerekve je první zmínka právě k roku 1411, kdy je připomenut Jan Leskovec. Ten roku 1424 umírá v bitvě u Želiva. Někdy kolem roku 1505 smrtí Albrechta Leskovce vymírá tato větev rodu a roku 1514 přechází Cerekev do majetku druhé rodové větve, resp. Kryštofa a Mikuláše, synů Bohuslava Leskovce. 

Mlýn ve Lhotě nad Moravou dal postavit roku 1247 klášter z Hradiska u Olomouce, protože do té doby vlastnil jediný klapáč a ten již kapacitně nestačil z důvodu rostoucího majetku církevních hodnostářů. Druhý mlýn byl tedy postaven u Nákla, které tvořilo část olomouckého panství, a to na jednom z několika ramen řeky Moravy. Aby mlynář nebyl v hlubokém lese sám bez ochrany třeba při možném přepadení lupiči, byla u mlýna založena malá ves, skládající se jen ze šesti chalupářských usedlostí. Mlýn býval největší a nejdůležitější budovou ve Lhotě. Mleli zde poddaní všech obcí sousedících, pokud patřily k panství kláštera. Lhotský mlynář musel pomáhat při opravě stavu v Řimicích. Roku 1474 vznikly spory mezi mlynáři, které urovnával Karel starší z Vlašimi. Roku 1497 byla sepsána řimická smlouva o udržování správného toku na Mlýnském potoce a ty byla potvrzena králem Vladislavem II. 

Bludovský zámek byl postaven až sto let po zániku hradu, který stával nad Bludovem. Do té doby Žerotínové bydleli na zámku v Šumperku a poté ve Velkých Losinách. Nové sídlo postavil Petr ze Žerotína roku 1520, ale jednalo se spíše o obytnou budovu než panské sídlo. Až nový majitel Kryštof Pavel z Lichtenštejna-Kastelkornu, který získal bludovské panství v rámci pobělohorských konfiskací roku 1622, zahájil o dva roky později výstavbu nového zámku, jenž měl tehdy podobu písmene L. Teprve roku 1708, za hraběte Františka Antonína z Lichtenštejna-Kastelkornu, bylo přistavěno třetí barokní křídlo a celý zámek byl barokně upraven, čímž dostal nynější podobu. 

Alexandrova rozhledna se nad Adamovem vyskytla již ve třech verzích. Jako první zde stával vyhlídkový dřevěný pavilon a protože zde nerostla žádná vegetace, tenkrát turistům naprosto dostačoval. V roce 1887 pavilon nahradila kamenná rozhledna a to díky aktivitě Rakouského turistického klubu, původní. O postavení rozhledny se nejvíce zasloužil předseda brněnské sekce tohoto spolku, císařský rada Alexandr Suchánek, proto dostala jméno Alexandrova. Věž vysoká 15 metrů měla nejdříve vysokou špičatou střechu a ochoz byl dřevěný. 

ZOO ve Vyškově vzniklo roku 1965, kdy zde byl založen panem Zdeňkem Sokolíčkem zvířecí koutek a již za půl roku byl před očima stovek prvních návštěvníků slavnostně otevřen. Vše bylo provedeno svépomocí v tehdejší "dobrovolné" akci "Z", jak dokumentuje mnoho výstřižků z tisku i dochovaných fotografií. Zdeněk Sokolíček byl neúnavným nadšencem a propagátorem chovu ohrožených druhů živočichů a přenášel svou lásku ke zvířatům na děti a mládež. Přispěl k tomu, že zookoutek se stával známým po celé republice i v zahraničí a navštěvovalo ho mnoho populárních osobností - o tom svědčí jeho dochované návštěvnické deníky.

Rozhledna Nedánov stojí na kopci stejného jména nad obcí Boleradice. Již v dávných dobách kopec sloužil jako vyhlídka či ke strážním účelům. Ještě nedávno se zde těžil kámen. Rozhledna byla dostavěna v roce 2009, dle tři roky starého projektu. Je to dřevěná rozhledna s kovovými částmi, která měří 26 metrů a má několik vyhlídkových pater - to nejvyšší je ve výšce 21 metrů. Zajímavostí je, že rozhledna stojí vedle místa, kde byl proveden zkušební vrt hluboký téměř šest kilometrů. Ropa, kterou zde hledali, však nalezena nebyla.

V září roku 1950 byly v českých zemích zrušeny všechny ženské kláštery a řeholnice různých řádů a kongregací byly násilně svezeny do sběrných klášterů, přičemž jedním z vybraným míst byla právě Bílá Voda. V roce 1951 byly mladší sestry odvezeny na jiná místa a místní klášter sloužil k internaci starších a práce neschopných sester. Postupně se zde shromáždila snad největší církevní komunita v Evropě, čítající až 450 řeholnic najednou.

Synagoga Agudas achim byla postavena v letech 1935–1936 rodinnou firmou bratří Artura, Huga a Mořice Eislerových. Důvodem stavby bylo velké množství uprchlých haličských židů v období první světové války, kteří zde z větší části po vzniku republiky zůstali a významně se podíleli na životě židovské obce. Jedním z jejich hlavních počinů bylo ustavení spolku Agudas achim (Společenství bratří), který vybíral peníze na stavbu nové ortodoxní synagogy. Během druhé světové války byla synagoga pro náboženské obřady uzavřena a používána jako skladiště, což budovu značně poškodilo. 

Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie byl postaven v letech 1910–1913 v secesním slohu kvůli zvýšenému počtu věřících, proudících do Brna za prací. Výstavbu nového kostela inicioval brněnský biskup Pavel Huyn jako připomínku 60. výročí panování císaře Františka Josefa I. v roce 1908. Kostel byl proto prohlášen za jubilejní. Pozemek darovalo město Brno. Základní kámen byl posvěcen 18. srpna 1910 v den panovníkových 80. narozenin. Pro financování stavby založil biskup v brněnské diecézi Jednotu pro stavbu katolických kostelů.

Rozhledna Dalibor byla postavena na jaře roku 2012 návrší nad vinařstvím „U Kapličky“ u obce Zaječí. Volně přístupná rozhledna měří 11 metrů a nechalo ji zde postavit na své náklady vedení nedalekého vinařství. V sousedství věže stojí kaplička svatého Urbana z roku 2007.

Kapucíni přišli do Brna roku 1603 a mniši se tehdy usadili před hradbami města poblíž Měnínské brány. Během pár let zde vybudovali klášterní objekty a malý kostelík. Tyto stavby podlehly zkáze již v roce 1643, kdy je srovnal se zemí Louis Raduit de Souches, aby švédský nepřítel nenalezl v těchto budovách opěrný bod proti Brnu. Roku 1648 daroval kapucínům hrabě František Magnis tři domy na Uhelném trhu, na jejichž místě si řeholníci začali budovat klášter.

Letiště u Frýdlantu nad Ostravicí bylo založeno v padesátých letech 20. století a z rukou státu jej převzalo roku 1992 občanské sdružení. V současnosti sdružuje okolo 100 členů, ale za celou historii existence letiště a působení frýdlantského aeroklubu, vyšlo z jeho řad nesčetné množství pilotů, parašutistů a dříve rovněž i modelářů. Sdružení je držitelem licencí na provozování leteckých prací, letecké školy a parašutistické školy. Vlastní 3 motorové letouny, 7 kluzáků a 1 motorový kluzák, a dále trvale provozuje další 2 motorové letouny a 2 historické kluzáky.

Růžový palouček je památné místo, které bylo 1. ledna 1989 prohlášeno kulturní památkou. Nachází se asi 7 km západně od Litomyšle mezi obcemi Morašice a Újezdec, má rozlohu asi 1,85 ha, je porostlý galskými růžemi a obklopený parkem, v němž se nachází měděný památník českých bratří. Jako Červený palouček je zaznamenán v josefínském katastru z roku 1787 s poznámkou o neužitečnosti.

Historie pěchotního srubu K-S 14 zvaného „U cihelny“ započala 29. července, kdy bylo rozhodnuto o výstavbě několika armádních pevnostních objektů v okolí města Králíky. Samotný objekt byl započat betonován 9. 9. 1936. Práce byly ukončeny již 8. října 1936. Za tuto neuvěřitelně krátkou dobu bylo upotřebeno přes dva tisíce kubických metrů toho nejkvalitnějšího betonu.

Motocyklové muzeum se nachází na okraji obce Borek pod Troskami v bývalém nádražním domku a poprvé bylo otevřeno na jaře roku 2014. V muzeu se nachází unikátní sbírka 100 historických motocyklů, které se vyráběly u nás a brázdily v hojném počtu české i světové silnice ve 30.-70. letech minulého století. Před muzeem se nachází posezení pro získání sil na další cestu, například na hrad Trosky, jehož dvě věže jsou odtud pěkně vidět. Na louce dále můžete obdivovat velkou prehistorickou motorku a děti určitě rádi využijí hřiště.

Ve městě Budišov nad Budišovkou stojí kamenný, klenbový pozdně barokní most z 18. století, který je 12 metrů dlouhý, 6 metrů široký a pne se 4 metry nad hladinou Budišovky. Podle nápisu na kamenné desce byl postaven roku 1773, čemuž odpovídá jeho vzhled o dvou obloucích z lomového kamene a plně vyzděný parapet. Mezi oblouky je pilíř, který má z jedné strany půlválcové a z druhé obdélné zakončení. Nad středním pilířem mostu na parapetu stojí pískovcová skulptura sv. Jana Nepomuckého z roku 1725. Na most byla osazena až druhotně, kde stála původně se neví. Socha světce je umístěna na jednoduchém podstavci ozdobeném na přední straně oválnou kartuší s plastickým letopočtem 1725 a její autorství se přisuzuje Jiřímu Antonínu Heinzovi, narozenému roku 1698 ve Svitavách. 

Brno má na svém území tolik památek, zajímavostí a turistických cílů, že je absolutně nemožné všechny je poznat za jednu, dvě nebo i více návštěv. Také my jsme do tohoto velikého města přijeli tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. Při jedné z mnoha navštívení jsme se podívali do centra, přímo napěchovaném památkami a místy, kudy kráčela historie.

Předchůdcem zámku ve Ždánicích byla tvrz, vystavěná v 16. století jako středisko panství Zástřizlů. Od tohoto rodu získali Ždánice roku 1558 Albrecht a Jan Sernbera z Boskovic a na Bučovicích, ale tito pánové Ždánice již po jedenácti letech prodali slavkovskému pánu Oldřichu z Kounic, který přikoupil další vsi a vytvořil rozsáhlé panství. Na základech staré tvrze Oldřich vybudoval renesanční čtvercový zámek s arkádami a hranolovými věžemi v nárožích, který byl dokončen v roce 1569. I když nové sídlo panstvu poskytovalo slušné pohodlí, byl zámek uváděn jako hrad, jelikož jej obklopoval hluboký příkop a zeď se střílnami. Po bitvě na Bílé hoře byly Ždánice Karlu z Kounic zkonfiskovány a panství spadlo do klína Lichtenštejnům, kteří se však na zámku trvale nezdržovali.

Muzeum v Žarošicích vzniklo v roce 1960. Základ sbírky vytvořili dva místní rodáci Václav Broukal a Silvestr Snášel. Broukal byl kolářským mistrem a jeho největšími koníčky byla archeologie a historie. Svůj zájem postupně rozšířil na archivní dokumenty, etnografii i numizmatiku. Do sbírek muzea později přispěli samotní občané a rodáci Žarošic. V roce 2005 prošla budova muzea z počátku 19. století celkovou rekonstrukcí. 

Žarošice se ve světě proslavily díky kostelu Panny Marie, který stával v místě zvaném Silničné už ve 14. století. Také zde byla rezidence, kterou vedli cisterciáčtí kněží. Již od pradávna sem proudily davy lidí a každoročně přicházelo až šedesát tisíc poutníků. Všichni se chtěli pomodlit u vzácné sochy Panny Marie, kterou místním cisterciačkám darovala královna Eliška Rejčka.